Vlasta Matulová (1918 - 1989)

Dcera kadeřníka Jana Matuly a Kateřiny Matulové od mládí toužila po divadle a její rodiče ji v tomto rozhodnutí podporovali. Ke studiu si zvolila brněnskou konzervatoř, kde byli jejími profesory významné osobnosti jako Ema Pechová (matka Ladislava Peška), Zdeňka Gräfová, nebo Rudolf Walter. Studium ukončila v roce 1937 a nastoupila do angažmá kočující společnosti Karla Jičínského. V roce 1939 krátce pobyla ve Východočeském divadle v Pardubicích odkud v roce 1940 odešla do Národního divadla, kde setrvala až do odchodu do důchodu 3. dubna 1984. Z jejích četných divadelních rolí jmenujme Mahulenu (Zeyer - Radúz a Mahulena), Princeznu Pampelišku (Kvapil), Kateřinu Šestákovou (Tyl - Paličova dcera), nebo Antrobovou (Wilder - Jen o chlup). Více jak osm let hrála bez alternace roli Pavly Krausové v legendární Kočičí hře s Danou Medřickou v titulní roli.

Pokud český film nedokázal opravdový herecký talent této herečky plně využít, televize to nedokázala vůbec. Matulová se v televizi objevovala opravdu jen ojediněle a to především v začátcích televizního vysílání. Občas spolupracovala s rozhlasem.

Vlasta Matulová byla od roku 1958 nositelkou vyznamenání za vynikající práci, od roku 1961 byla Zasloužilou členkou Národního divadla, od roku 1966 Zasloužilou umělkyní a od roku 1970 nositelkou vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Jejím manželem byl dr. Jiří Šebor, vedoucí tvůrčí skupiny Šebor-Bor ve Filmovém studiu Barrandov.