Ennio Morricone je italský hudební skladatel, který složil hudbu k více jak pěti stovkám filmů, přičemž westerny, které se řadí k jeho neznámějším a nejskloňovanějším z jeho tvorby, tvoří z celkového množství přibližně pětinu.
Už od dětství směřoval k hudbě, k níž ho jeho otec vedl. První skladby složil v šesti letech. Většinu jich však v době dospívání, pro banálnost (byl k sobě velmi kritický), zničil. Velmi rád chodil do kina a bavili ho šachy. Na konzervatoři se potkal s Goffredo Petrassi, který jeho vášeň a zápal pro hudbu jen prohloubil. Ennio denně cvičil, a dlouhé hodiny studoval teorii a přemýšlel o kompozici, přičemž ještě stihl hrávat ve večerních klubech. Diplom z konzervatoře byl jen otázkou času a přestože byl jeho hudební záběr pestrý, nebránil se ani experimentování v podobě zakomponovávání různých zvuků do svých děl. Tato inspirace údajně pochází od amerického skladatele Johna Cage, světoznámého průkopníka aleatorické hudby, kterého potkal, stejně jako svoji ženu Marii, při pobytu v Darmstadtu na konci padesátých let.
Jeho osobní zájem v té době směřoval spíše k tvorbě symfonických skladeb, věděl však, že tímto způsobem by rodinu neuživil. Po absolvování konzervatoře začal tedy aranžovat skladby pro divadlo, televizi a samozřejmě pro filmy. Zprvu skládal pod pseudonymem a spíše jednoduché věci. Jedna z jeho prvních prací, pod vlastním jménem, byl film Il Federale režiséra Luciana Salce, který skladatele oslovil i pro svá další díla. Sám Morricone ve filmové hudbě zpočátku neviděl budoucnost a prací se hlavně bavil. Což už se však mělo brzy změnit. Sergio Leone, zklamán úpadkem americkým westernů a povzbuzen úspěchem německých koprodukčních indiánek, právě hledal skladatele pro svůj vlastní western Pro hrst dolarů a i když nebyl Morricone jeho první volba, sedli si s bývalým spolužákem ze základní školy výborně. Jak po stránce pracovní, tak i osobní. Vznikla tím významná spolupráce, neboť Morricone skládal kolikrát hudbu dříve, než-li byly natočeny scény a významně tak ovlivnil vyznění filmu. Viz možná nejznámější skladatelovo dílo Tenkrát na západě.
Netrvalo dlouho a skladatele oslovil první zahraniční režisér - Henri Verneuil. Zbraně pro San Sebastian díru do světa neudělaly, ale Ennio a Henri se stali přáteli a režisér vzápětí zbavil Morricone nálepky „westernový skladatel“. Sicilský klan se stal jedním z nejlepších francouzských snímků a jakožto kriminálka určila ráz nadcházející skladatelovi francouzsko-italské dekády, v níž hráli kriminálky významnou roli. Poté jej na doporučení Jean-Paul Belmonda režisér Georges Lautner přizval k práci na filmu Profesionál, což jak se později ukázalo zajistilo Morricone světové uznání a ve Francii doživotní slávu.