Benito Mussolini (1883 - 1945)

Benito Amilcare Andrea Mussolini je v roce 1914 kvůli odlišnému názoru na vstup Itálie do 1. světové války vyloučen z Italské socialistické strany, kde působil jako ředitel stranických novin Avanti. Po konci 1. světové války, které se aktivně účastnil, zakládá Mussolini v roce 1919 politickou organizaci Fasci di combattimento. Za dva roky ji změní na fašistickou stranu Partito Nazionale Fascista. Potlačuje politickou levici a v říjnu 1922 uskutečňuje „Pochod na Řím“, kterým si vynucuje od krále Viktora Emanuela III. svou vlastní vládu. Hospodářské reformy posilují Mussoliniho pozici, jako neomezený vládce likviduje jakoukoli opozici. Itálie přepadá Libyi a Habeš, to se však nelíbí západním mocnostem, ale od Německa Mussolini cítí podporu. Itálie pomáhá Francovým fašistům v občanské válce ve Španělsku. Italové okupují Albánii a vstupují do 2. světové války na stranu Německa, pro které jsou jen slabým bratříčkem. V roce 1943 je po dlouhodobém úpadku vlivu Benito Mussolini svržen z funkce premiéra a uvězněn. Německé komando ho však osvobozuje a on vládne státečku, v severní Itálii se sídlem v Saló, Italská socialistická republika, která je plně pod vlivem Německa. Mussolini je v ohrožení, dává se na útěk, je však poznán, chycen a popraven spolu se svou milenkou Clarou Pettaciovou italskými partyzány, jejich těla byla pak vystavena v Miláně. Il Duce zemřel v nedožitých dvaašedesáti letech, jeho syn Romano se oženil se sestrou Sophie Lorenové Annou Mariou Scicoloneovou.