Karel Jelínek (1907 - 1970)

Karel Jelínek se narodil 5. srpna 1907 v Lounech. Do uměleckého světa vstoupil elévstvím v Národním divadle (1926 – 1932). Dále účinkoval v pardubickém Východočeském divadle (1932 – 1934), pražském Novém divadle (1934 – 1939), Divadle na Vinohradech (1939 – 1952) a v divadlech ve Varnsdorfu (1953 – 1955) a v Mostě (1955 – 1968).

Na našem stříbrném plátně debutoval ještě za svého působení v Národním divadle jako návštěvník nevěstince v prvním zvukovém českém filmu TONKA ŠIBENICE (1930) režiséra Karla Antona. Po pětileté přestávce ho pro film znovu objevil režisér Vladimír Slavínský, když ho angažoval do role studenta strojařiny Standy Razíma v melodramatu STUDENTSKÁ MÁMA (1935) s Antonií Nedošinskou a Theodorem Pištěkem v titulních rolích.

Do konce války si zahrál ještě malé role ve čtyřech snímcích. Ztělesnil Rolinova přítele ve Svitákově komedii DIVOCH (1936), herce Valentu v Bromově KARIÉŘE MATKY LÍZALKY (1937), novináře v BÍLÉ NEMOCI (1937) Hugo Haase a strážníka v PAKLÍČI (1944) Miroslava Cikána. Poválečná znárodněná kinematografie Jelínkovi nabízela, s ještě většími přestávkami, opět malé roličky, které ani v nejmenším nedokázaly plně využít Jelínkova hereckého potenciálu.

Hrál poručíka SS Glogara v dramatu Václava Kubáska V HORÁCH DUNÍ (1946), poručíka Sameše v Cikánově dramatu HRDINOVÉ MLČÍ (1946), baletního mistra Coca Cavalleno v Krškově HOUSLE A SEN (1946), četníka v dramatu SIRÉNA (1947) Karla Steklého, úředníka u bankéře v historickém dramatu režiséra Václava Kršky REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), cynického, slizkého a znetvořeného docenta Brycha, který v předvečer německé okupace z kliniky s urážkami propustí židovskou lékařku Hanu Kaufmannovou (Blanka Waleská) v Radokově strhujícím a silně protiválečném expresionistickém dramatu DALEKÁ CESTA (1949).