Michèle Mercier 85 let

Kráska ztracená ve stínu markýzy andělů

Stejně hezká jako ctižádostivá dívka z bohaté lékárnické rodiny v Nice se k filmu dostala prostřednictvím hned několika náhod. Když legendární Maurice Chevalier v Nice natáčel film J’avais 7 filles (Měl jsem 7 dcer, 1954) a jedna z tanečnic onemocněla, objevila se tehdy patnáctiletá Michèle, která se od dětství věnovala baletu a malou roli převzala. Už tenkrát jí byl předvídán obrovský úspěch. Nedosáhla ho však v tanci... Sedmnáctiletá slečna s velkými plány a odhodláním odjela do Paříže, aby tančila ve spolku „Ballets de la tour Eiffel“ a navštěvovala dramatické kurzy. Po stáži v Londýně, kde ovládla angličtinu debutovala na pařížských jevištích, stále ještě jako tanečnice. Zatímco pro ostatní lidi se všechno důležité odehrávalo v Paříži, pro Michèle bylo osudové rodné Nice na Azurovém pobřeží. Během prázdnin u rodičů se v lékárně setkala s režisérem Denisem de La Patelliérem a ten ji okamžitě obsadil do role komorné Jeanne ve své Retour de manivelle (Pomsta z hrobu, 1957). Hvězdou filmu překypujícího krví a city byla Michèle Morgan - a právě tehdy si Jocelyne Yvonne Renée Mercier změnila své jméno na Michèle Mercier. S novým jménem pro herečku začal výhradně filmový život. Ještě v roce 1957 dostala hlavní roli v příznačně nazvaném příběhu Donnez-moi ma chance (Dejte mi moji šanci, 1957) o mladičké Nicole, která zvítězí v soutěži o novou tvář a stává se filmovou hvězdou (a mimo jiné směřuje k sebevraždě). Na přelomu 50. a 60. let je z Michèle rázem jedna z nejobsazovanějších a nejoblíbenějších francouzských hereček, bez níž se neobejde žádný důležitý večírek...

Cesta k Angelice vede přes horory  

Michèle nikdy nebyla z tuctových blondýnek. Přirozenou a naprosto samozřejmou povýšeností poznamenávala všechny své hrdinky a tím je posouvala mnohem výš. Dá se říct, že díky tomu dostávala zejména role, které by jinak byly určeny postarším odměřeným dámám. Která jiná herečka ve dvaceti letech s přehledem ztvárňovala role osudových žen a vdov, přitom vypadala velmi mladě a nepůsobila ani v nejmenším směšně? Ve filmu Ein Engel auf Erden (Jeden anděl na zemi, 1959) její Augusta de Munchenberg s nadhledem opouští zoufalého ženicha ve svatební den a je na andělovi, aby playboye Pierra zachránil před sebevraždou. V italském povídkovém filmu Amore in quattro dimensioni (Láska ve čtyřech dimenzích, 1964) se mohla lehce změnit v tajemnou ženu, která až příliš často navštěvuje hřbitovy a díky předstíranému vdovství snadno navazuje finančně výhodné známosti s nešťastnými muži, kteří právě pohřbívají své manželky. Od této řady rolí byl jen krůček k tomu, aby Michèle ovládla taky pole hororů a dostatečně temných thrillerů. V roce 1963 se objevila ve francouzsko-italské Symfonii k masakru nebo taky v Risiho Monstrech a Bavových Třech tvářích strachu. Naposledy se v roce 1971 změnila v Elizabeth z tajemného a ponurého zámku, osídleného vampíry (Pavoučí síť).