Kihačiró Kawamoto (1925 - 2010)

Na 40. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech jsme mohli vidět retrospektivu nejznámějšího japonského tvůrce loutkových filmů. Tuto možnost jsme měli vůbec poprvé. Což je paradoxní vzhledem k tomu, že česká škola loutkového filmu, a především Jiří Trnka, přivedla Kawamota k režii loutkových filmů. V Československu pobýval a učil se v Trnkově ateliéru v letech 1963 a 1964. V roce 1990 tu pak pro Krátký film natočil svébytnou verzi Šípkové Růženky. Pro českého diváka, který si japonský animovaný film spojuje téměř výhradně s mangou a anime, je zajímavé poznat loutkářskou větev japonské animace, která čerpá spíše z tradičních japonských divadelních forem. Kawamoto jakoby svými filmy naplňoval Trnkovu poučku, že každá loutka v animovaném filmu musí mít duši. U Kawamota je navíc tematizována i tělesnost loutek, které i díky detailnímu propracování působí velice živě.

Kawamoto má na svém kontě dva celovečerní filmy. FUYU NO HI (WINTER DAYS, 2003) a KNIHA MRTVÉHO (SHISHA NO SHO, 2005), z nichž druhý v podstatě představuje režisérův umělecký odkaz, vyprovokovaný částečně americkým útokem na Irák. Film (opět inspirovaný japonskou legendou) v sobě nese přesvědčení o vykupitelské moci umění, o tom, že umění má moc překonávat staré křivdy.