Annie Girardot (1931 - 2011)

L’amour, la vie et la mort - láska, život a smrt. Tři slova, která se objevují v názvech filmů Annie Girardot stejně tak často jako v jejím životě.

V roce 1959 ji pro film objevil slavný italský režisér Luchino Visconti, aby v Rocco a jeho bratři hrála Nadju, dívku stojící mezi dvěma muži v podání Alaina Delona a Itala Renata Salvatoriho. Před tímto úspěchem již měla vystudovanou pařížskou konzervatoř, tančila v kabaretech, byla členkou prestižního divadelního souboru Comédie Française a už o tři roky dříve hrála ve filmu Třináct u stolu A. Hunabellea.

Na cestě mezi Paříží a Římem  

S Itálií Annie poznala nejen Viscontiho tvorbu, Renata Salvatoriho - ten se o rok později stal jejím jediným manželem a otcem jejich dcery Giulie, ale taky nový život, tolik odlišný od toho pařížského. Annie žila jen pro teď, pro ten každičký okamžik a svůj francouzský i italský život vychutnávala plnými doušky. Když ve své knize vzpomínek vypráví o neustálých cestách mezi Římem a Paříží, přiznává, že necestovala - pokaždé se vracela domů. Dva domovy k ní nedomyslitelně patří, tak jako dvě tváře, jenž nám nastavuje. Je tady smutný výraz bytosti smířené snad se vším a čekající na další roli, na to, co jí život ještě přinese a támhle stojí energická dáma, která má ve všem jasno. A pak tu máme silné ženy, co se s životem umějí poprat. Ty patří do filmu a Annie, staromódní dáma realitě? Kde je klíč k iluzi o její osobnosti, z níž tak bezostyšně čerpají všechny její role?