Kirk Morris 81 let

I když má na svém kontě dvacet filmů, nebyl Kirk Morris v podstatě hercem, ale jen pohledným kutluristou, jaké potřebovali v hojné míře počátkem šedesátých let italští producenti pro tehdy oblíbený žánr tzv. sandálu a meče. Narodil se v Benátkách jako Adriano Bellini a od dětství se aktivně věnoval různým sportům, v rodném městě původně pracoval jako gondoliér. Benátky mu ale začaly být malé a s touhou prorazit odešel v roce 1960 do Říma, aby své vypracované tělo nabídl ve filmových ateliérech Cinecitta.

Filmy žánru sandálu a meče původně vycházely z antické mytologie, v pozdějších letech ale italští filmaři při hledání nových témat zahrnovali do příběhů bájné hrdiny i skutečné historické postavy, antičtí hrdinové zasahovali do dějinných událostí i ve středověku, objevovali se v málo uvěřitelných lokalitách atd. Právě tyto excesy způsobily úpadek žánru sandálu a meče v polovině 60. let a dnes jsou tyto filmy vnímány s úsměvným nadhledem jako nepříliš slavná kapitola italské kinematografie. Atletům v hlavních rolích však tehdy přinášely slávu, jejich kariéra však často skončila s uzavřením filmové éry sandálu a meče.

Týká se to i Kirka Morrise, který poslední filmy (tentokrát jako Herkules) natočil v roce 1965 (DOBYVATELÉ ATLANTIDY – Il conquistatore di Atlantide, 1965). V následujících letech se ještě objevil v několika westernech, po boku Terence Hilla stál například ve filmu MALÁ RITA (Rita nel West, 1967). Jeho filmografii na počtu dvaceti natočených snímků uzavírá nepříliš podařený válečný film INVAZE DO AFRIKY (I sette di Marsha Matruh, 1970). V sedmdesátých letech odešel Kirk Morris do Spojených států, kde působil v reklamě, později se vrátil do Itálie a snažil se prosadit jako filmový producent.