Crane Wilbur (1886 - 1973)

Herec, scenárista a režisér Crane Wilbur se narodil jako Erwin Crane Wilbur. Jeho otec byl stavitel lodí a spáchal sebevraždu, když byl Crane malý. Crane Wilbur, jenž byl synovcem velkého divadelního herce Tyrona Powera St., poprvé nastoupil na prkna jako herec na Broadwayi pod jménem Erwin Crane Wilbur 3. června 1903 v trilogii her Williama Butlera Yeatse uváděných Irskou literární společností na Carnegie Lyceum.

V článku v časopise Motion Picture Magazine z října 1915 Wilbur vzpomínal: „Můj život nebyl cestou růží, ani vždy tou rovnou a úzkou silnicí. Většinou to bylo do kopce, kamenité lezení s mnoha smyky a klopýtnutí, pár pádů a několik jizev, abych mohl vyprávět.“ Dodal: „Stal jsem se tím, čím jsem, a tvrdou prací jsem získal, co mám. Mojí přípravnou školou byla Akademie zkušeností a skončil jsem na College of Hard Knocks. Pocházím z divadelní rodiny – narodil jsem se jako zkouška na jednu noc, takže, víte, musel jsem být hercem – nemohl jsem si pomoct.“

Wilburova kariéra filmového herce, hvězdy 10. let 20. století, se začala vytrácet poté, co se objevil jako stejnojmenný hrdina filmu Breezy Jim (1919). Když Roaring Twenties debutovali, Wilbur se vrátil na pódium. V letech 1920–1934 uvedl na Broadwayi sedm her: „The Ouija Board“ (1920), „The Monster“ (1922; obnovena 1933), „Snadné podmínky“ (1925), „The Song Wtiter“ (1928), „Pohraniční země“ (1932), „Na půli cesty do pekla“ (1933) a „Jsi slušný“ (1934). Nastudoval také „Halfway to Hell“ a režíroval „Happily Ever After“ Donalda Kirkleyho a Howarda Burmana v roce 1945. Crane také účinkoval v „The Ouija Board“, „Easy Terms“ a devíti dalších broadwayských show z let 1927–1932, včetně „A Farewell to Arms“ (1930) a „Mourning Becomes Electra“ (1932).

Wilbur režíroval několik němých snímků, ale svůj zvukový debut si odbyl jako režisér kontroverzním snímkem Tomorrow's Children  (1934), nabízeným jako „nejodvážnější senzační drama jaké kdy bylo natočeno.“ Film je odhalením „vědy“ eugeniky, spojený s příběhem o pokusu o nucenou sterilizaci manželského páru úřadem sociální péče. Po této kontroverzi Wilbur pokračoval v dlouhé a produktivní kariéře, zejména v žánru mysteriózních thrillerů, jako režisér i jako scenárista. Podílel se na produkci takových žánrových klasik jako Dům voskových figurín (1953), The Bat (1959) a Tajuplný ostrov (1961).