E. F. Burian (1904 - 1959)

E. F. (Emil František) Burian se narodil 11. června 1904 v Plzni do hudební rodiny. Zpěvákem byl otec Emil Burian (1876 – 1926), strýc Karel Burian (1870 – 1924) i teta Františka Jelínková – Burianová (1865 až 1937) a jeho matka Vlasta Hatláková – Burianová učitelkou zpěvu. Ihned po absolvování skladby u J. B. Foerstera na pražské Státní konzervatoři a Mistrovské škole (1927) se vrhnul do společenského života naší české avantgardy jako člen Devětsilu (1927 – 1930), režisér, herec, hudebník, autor, dramaturg a skladatel Osvobozeného divadla (1926 – 1927), Divadla Dada (1928 – 1929), Moderního studia (1929) a jako rozhlasový komentátor.

A nakonec založil vlastní avantgardní Divadlo D 34 (1933 – 1941), kde byl hercem, režisérem, uměleckým vedoucím, dramaturgem, skladatelem, scénografem, redaktorem časopisu a vedoucím herecké školy. Za své protinacistické smýšlení bylo divadlo v březnu 1941 zavřeno, E. F. Burian zatčen a v letech 1941 až 1945 vězněn v Terezíně, Dachau a Neuengamme u Hamburku, kde málem zahynul při náletu v lodi.

Po návratu se s vervou vrhl do nového života. Obnovil své divadlo s názvy D 46 (1945 – 1951), Armádní umělecké divadlo (1951 – 1955, kdy Burian s divadlem vstoupil do Československé lidové armády a stal se plukovníkem) a D 34 (1955 – 196). Po jeho smrti byla scéna upravena na Divadlo E. F. Buriana (1960 až 1991). Mj. působil ve funkci ředitele tří divadel v Brně (1945 – 1946), ředitele Divadla v Karlíně (1946), komentátora Československého rozhlasu (1945 – 1947), šéfredaktora „Kulturní politiky“ (1946 – 1949) a poslance za KSČ v Národním shromáždění (1948 – 1954).

Spolupracoval i s orchestrem Gramoklubu (1935 – 1946) jako zpěvák a skladatel. Po roce 1948 se jako levicově orientovaný s chutí a plně zapojil do budovatelského úsilí (např. hra „Pařeniště“). Byl členem Levé fronty, Národní fronty i KSČ (1923 – 1959). Na jeho počest byl natočen Sísův film BLUES PRO EFB (1980).