Francis Huster 76 let

Francouzský herec Francis Huster se nejprve aktivně věnoval hlavně divadlu, souběžně ale od svých uměleckých začátků rozvíjel kariéru filmového herce, film a televize začaly v jeho aktivitách převažovat v 80. letech. Narodil se v Neuilly-sur-Seine u Paříže, jeho otec Charles Huster byl ředitelem francouzské pobočky italské automobilky Lancia, matka pocházela z polské židovské rodiny. Po studiích na střední škole Lycée Carnot získal Francis Huster hereckou průpravu nejprve v kurzech Françoise Florenta, pokračoval na umělecké škole Centre de la rue Blanche a nakonec studoval na Státní konzervatoři dramatických umění v Paříži.

V Comédie Française strávil Francis Huster deset let (1971-1981) a na tomto prestižním jevišti odehrál desítky velkých i menších rolí v klasickém repertoáru světových i domácích autorů. Z titulních rolí připomeňme hry Lorenzaccio (1976) nebo Britannicus (1978). I když sporadicky, znovu hrál i ve filmu, dvakrát například točil s Claude Lelouchem (ZAČÍNAT ZNOVU - Si c'était à refaire, 1976; JINÝ MUŽ, JINÁ ŠANCE - Un autre homme, une autre chance, 1978), opět spolupracoval také s již zmíněnou Ninou Companéez. V roce 1981 opustil Comédie Française, aby se mohl více věnovat filmu a televizi, divadla se ale nevzdával a později založil vlastní společnost Compagnie Francis Huster, s níž vystupoval na různých pařížských scénách, uplatnil se i jako divadelní režisér.

Z jeho další filmografie připomeňme film EDITH A MARCEL (Edith et Marcel, 1984), opět v režii Claude Leloucha, kde ve vedlejší dějové linii vytvořil pár s Evelyne Bouix. Dvě zajímavé příležitosti mu poskytl ve svých kontroverzních filmech režisér Andrzej Zulawski (VEŘEJNÁ ŽENA - La femme publique, 1984; ŠÍLENÁ LÁSKA - L'amour braque, 1985). Bankovního úředníka zasněného ve světě filmu si zahrál ve vlastní režii v komedii UKRADLI CHARLIEHO SPENCERA (On a volé Charlie Spencer, 1986). Nutno dodat, že pro televizi nadále často točil s Ninou Companéez. Ve vlastní režii mezitím v růných divadlech uváděl své realizace klasických divadelních her, za zmínku stojí i herecká účast na Čechovově Rackovi v režii Otomara Krejči (1980 pohostinsky v Comédie Française). V roce 1980 získal divadelní Cenu Gérarda Philipa, později byl dvakrát nominován na prestižní Molièrovu cenu (1990, 1997).

Vedle dalších filmů natočených s Claude Lelouchem připomeňme především slavnou a komerčně velmi úspěšnou komedii BLBEC K VEČEŘI (Le diner de cons, 1998), v níž ztvárnil jednu z hlavních postav Justa Leblanca. Naši diváci jej mohli vidět také v několika televizních seriálech různých žánrů i kvalit. Po delší době se vrátil k filmové režii se snímkem MUŽ A JEHO PES (Un homme et son chien, 2008), jehož kvality ovšem značně převýšila mohutná medializace comebacku J. P. Belmonda.