Ilona Kubásková se narodila jako Marie Kubásková 10. září 1905 v Trutnově. V mládí se rozhodla pro hereckou dráhu, dva roky studovala na pražské Státní konzervatoři, ale krátce nato přešla do aktivní herecké „služby“. Prošla Českým studiem Vladimíra Gamzy v Praze (1924 – 1925), Sečestealem E. A. Longena (1925), Tylovým divadlem v Nuslích (1925 – 1926), Gamzovým Uměleckým studiem (1926 až 1927), pražskou Komorní činohrou v Rokoku (1927), Divadlem Vlasty Buriana (1927 – 1929), Intimním divadlem (1929 – 1932), Městským Divadlem na Kladně (1932 – 1933) a Divadlem D 34 režiséra E. F. Buriana (1933 – 1941).
A již do odchodu na penzi natrvalo zakotvila v zájezdovém Vesnickém divadle (1946 – 1956) a v klatovském Krajském zájezdovém divadle (1956 – 1960). Dvakrát (28. února 1931 a 29. listopadu 1952) dokonce hostovala v činohrách Národního divadla v Praze. Na divadelních prknech, stejně jako později ve filmu, byla ztvárňovatelkou menších (ale občas i titulních) charakterních rolí v rozličném divadelním repertoáru.
Objevila se například v inscenacích „Kupec benátský“ (Portie), „Pozdní láska“ (paní Fělicata Antonovna Šablovová), „Jan Hus“ (Markéta), „Měšťáci“ (Stěpanida), „Bílá nemoc“ (Matka), „Tři muži mimo hru aneb Muži v offsidu“ (Hedvika Načeradcová), „Poslední muž“ (paní Kohoutová), „Gazdina roba“ (Mešjanovka), „Chudák manžel“ (Baronka z Hlaupětína), „Ráj v Tichomoří“ (Vití), „Stalo se v dešti“ (Dáma v telefonní budce) a další.
Ve filmu Marie Kubásková debutovala ještě ve 30. letech jako nezaměstnaná ve snímku spisovatele, dramatika, scenáristy a režiséra Vladislava Vančury NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933). Kvůli divadelním závazkům se opět na, již znárodněném, stříbrném plátně objevila až o čtrnáct let později.