Andula Sedláčková (1887 - 1967)

Anna Sedláčková se narodila 29. září 1887 v Praze. Narodila se do velké herecké rodiny. I předci, oba rodiče, zejména otec Alois Sedláček (1852 – 1922) a bratr Jára Sedláček (1884 – 1929) byli herci. Diváci, přátelé a kolegové jí říkali Andula. Proto si toto hypokoristikum zvolila za pseudonym. Hereckému umění ji učil otec a Marie Hübnerová.

Na divadle (hrála ve více jak stovce rolí) zezačátku ztvárňovala typ naivek („Sen noci svatojánské“ a „Poupě“) a po roli Lízy v Shawově „Pygmalionu“ se stala hvězdnou a oblíbenou představitelkou milovnice – okouzlující ženy s kultivovaným projevem, šarmem, humorem, pečlivou výslovností a zejména skvěle zvládnutými pohyby těla v konverzačních komediích francouzského původu („Dáma s kaméliemi“, „Caesar“). Postupně se vypracovala na skvělou charakterní herečku („Lucerna“, „Cyrano z Bergeracu“, „Orlík“, „Pěsti“, „Marie Stuartovna“ a další). Byla první opravdovou ženskou filmovou a divadelní hvězdou (do jejího divadla chodilo obecenstvo pouze kvůli ní samé). Jejím prvním (druhým byl doktor Kašpar) mužem byl architekt a režisér Max Urban (1882 – 1959). S politikem F. X. Hodáčem (1883 – 1943), otcem herečky Nataši Gollové, měla dceru, herečku Marcelu Sedláčkovou (1926 – 1969), která hrála v divadle své matky a drobné roličky i v poválečném filmu.

Už v roce 1912 se nechala zlákat filmem a založila s manželem Maxem Urbanem filmovou společnost ASUM. Byla to jedna z prvních filmových společnostní u nás a Sedláčková byla jedna z prvních českých filmových hereček. Společnost vyráběla ve skromných podmínkách krátkometrážní filmy (skoro ve všech Sedláčková hrála). Většina z nich se bohužel nedochovala a známe z nich pouze název a základ děje (např. DÁMA S BARZOJEM ANDULA ŽÁRLÍ, ESTRELLA, ROZVEDENÁ PANÍ, FALEŠNÝ HRÁČ, IDYLA ZE STARÉ PRAHY, NENÁVISTÍ K LÁSCE, ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA, ŠOFÉRKA, TRAGÉDIE VE SNĚHU, ZÁHADNÝ PŘÍPAD), nebo se dochovala jen torza (ČTYŘI ROČNÍ DOBY, V překrásném měsíci máji). ASUM vyrobilo celkem osmnáct filmů, z nichž se (se Sedláčkovou) dochoval pouze jeden – 1. české drama KONEC MILOVÁNÍ (1913).

Ve společnosti ASUM Sedláčková působila také jako autorka námětů (KONEC MILOVÁNÍ, PODKOVA, ROZVEDENÁ PANÍ a TRAGEDIE VE SNĚHU) a scenáristka (DÁMA S BARZOJEM). Po finančních obtížích společnost ASUM před začátkem první světové války zanikla a Sedláčková na film (kvůli neúspěchu) velmi zanevřela. Na plátně se proto objevila již jen čtyřikrát. Po snímcích O ADRIENU a ZÁHADNÝ PŘÍPAD (oba natočené v roce 1919) vytvořila svoji nejhodnotnější roli – paní kněžnu v Lamačově adaptaci Jiráskovy LUCERNY (1925). Poprvé a naposledy si také zahrála ve zvukovém filmu – v nedochovaném dramatu Julia Lébla TAJEMSTVÍ LÉKAŘOVO (1930), kde hrála hlavní roli Liliany Garsonové. Po velikém neúspěchu definitivně na kinematografii zanevřela a věnovala se pouze divadlu.