The Residents

Residents je americký umělecký kolektiv nejlépe známý svou avantgardní hudbou a neznámou identitou členů. Po celou dobu existence skupiny jednotliví členové pracovali anonymně a na veřejnosti vystupovali v kostýmech a v helmách ve tvaru oka s cylindrem.

V té době skupina založila Ralph Records, svou malou nezávislou značku vydávající vlastní tvorbu. Během přestávek u natáčení Vileness Fats skupina nahrávala další projekt „The Third Reich 'n Roll“. LP bylo vydáno v roce 1976 a představilo první hudební video, vytvořené synchronizací starého videa skupiny vystupujíc s upravenou verzí „Swastikas on Parade“. Koncepční album Eskymo, založené na Teorii fonetické organizace, naznačuje, že hudba by se neměla omezovat na akordy a struktury, ale měla by být sbírkou fascinujících zvuků. Úspěšné album obsahovalo akustické podněty inspirované inuitskou kulturou a parodovalo americkou neznalost jiných kultur.

Když další album „The Big Bubble“ vydané v Japonsku mělo veliký úspěch, rozhodla se společnost Wave v říjnu 1985 financovat dvoutýdenní turné po Japonsku. Turné bylo velice úspěšné a znovu vyvolal zájem skupiny o vytváření živých vystoupení. Výsledkem bylo, že se nakonec vydali na světové turné k 13. výročí v letech 1985 až 1987. Pokud jde o studiové práce, skupina vydala „American Composers“ a „Stars & Hank Forever“, představující hudbu Hanka Williamse a Johna Philipa Sousy. Jejich verze písně „Kaw-liga“ byla obzvláště úspěšná na rozvíjející se klubové scéně.

Hodinová báseň v podobě mluvené rockové opery „God in three persons“ byl poslední projekt Residents, který byl nahrán na analogovou pásku, protože skupina přešla na MIDI technologii. Jejich prvním počinem v MIDI bylo nahrání soundtracku k seriálu Pee-wee's Playhouse (1987). Soundtrack je považován za jedno z mistrovských děl skupiny. Následující koncerty na přelomu 90. let měly mnohem divadelnější přístup než předchozí turné s propracovanými scénografiemi, kostýmy, osvětlením i choreografií a byly nesmírně úspěšné, kriticky i finančně.