Miroslav Doležal (1919 - 2009)

Miroslav Doležal se narodil 10. února 1919 v Bučovicích u Vyškova. Nejdříve studoval dva obory: práva a dramatické oddělení Státní konzervatoře v Brně u profesora a herce Rudolfa Waltera. Po absolvování konzervatoře v roce 1943 začal v Brně i s divadelní dráhou. Nejdříve byl členem Komorní hry Radost ze života (1943) a členem brněnského Národního divadla (1943 – 1948). A na čtyřicet let spojil svoji hereckou dekádu s činohrou pražského Národního divadla (1. 8. 1948 – 31. 8. 1990), kde hostoval až do roku 2005.

K filmové práci se dostal už na začátku 40. let ještě za své činnosti v Brně. Nejdříve hrál přítele Petra Rajského (Raoul Schránil) v melodramatu ZA TICHÝCH NOCÍ (1940) Zdeňka Gino Hašlera, hosta u Bartošů (Ludvík Veverka a Helena Friedlová) v detektivní komedii Oldřicha Nového a Antonína Zelenky ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943), účetního u Houbičků (Míla Pačová a Jindřich Plachta) v Cikánově filmu U PĚTI VEVEREK (1944) a vrátného v hotelu ve snímku PAKLÍČ (1944) Miroslava Cikána.

O šest let později se ve znárodněné kinematografii začal objevovat již pravidelněji. Bohužel český film nikdy řádně nevyužil jeho herectví. Doležalova filmografie není obsáhlá a nejvíce přírůstků zažila v 50. letech, kde kromě několika menších roličkách stávkujícího (ZOCELENÍ), nájemce statku Brandejse (MIKOLÁŠ ALEŠ), dělníka v Tesle Karla (PÍSNIČKA ZA GROŠ), profesora Aloise Vojtěcha Šmilovského (MLADÁ LÉTA), agenta Rudolfa (PŘICHÁZEJÍ Z TMY), laboranta (NA KONCI MĚSTA), šlechtice řídícího Husovu popravu (JAN HUS), stavbyvedoucího Anděla (JAK DĚDEK FALTUS POTKAL ANDĚLA), kněze Korandy (JAN ŽIŽKA), pomocníka VB a staršiny SNB (KONEC CESTY a ZLÉ PONDĚLÍ) vytvořil dvě titulní a stěžejní úlohy táborského kněze Jana Bydlínského, jenž za svojí lásku ke krásné zemance Zdeně (Vlasta Matulová) zaplatí i svým vlastním životem v PROTI VŠEM (1956) Otakara Vávry, a starosty Roberta Rýdla, kterého plně ovládá o mnoho let starší žena (Jiřina Šejbalová) ve Weissově VLČÍ JÁMĚ (1957).

V pozdějších letech si na Miroslava Doležala vzpomněli filmaři již jen ojediněle v úkolech otce Věry (Monika Pošívalová) v Hanibalově „současném“ dramatu ŽIVOT BEZ KYTARY (1962), velitele praporu majora Hraboše v komedii BYLO NÁS DESET (1963) Antonína Kachlíka, architekta Františka Václavíka v Machově životopisném PALETA LÁSKY (1976) a předsedy Gerlicha ve Vávrově dramatu PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983). Dalších dvacet šest let svého života se již Doležal na plátna kin nikdy nevrátil.