Karel Noll (1880 - 1928)

Už jako dítě toužil po divadle. Začalo to tím, že ve škole propadl a utekl proti vůli rodičů ke Košnerově kočovné divadelní společnosti, která tehdy dlela v Ústí nad Orlicí. Později hrál v kamenných divadlech v Plzni, Brně a hostoval ve Vídni. Následovala Praha, kterou prošel doslova celou (Rokoko, Apollo, Revoluční scéna, Švandovo divadlo, Intimní divadlo). Poslední štací se mu stalo Divadlo Vlasty Buriana. Byl především komikem, ale hrál také charakterní role.

Opravdovou slávu a popularitu si získal samozřejmě rolí Josefa Švejka ve filmech DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1926), ŠVEJK NA FRONTĚ (1926), ŠVEJK V RUSKÉM ZAJETÍ (1926) a ŠVEJK V CIVILU (1927). Přenesl tak na plátno svoji divadelní roli, kterou hrál s velkým úspěchem na Revoluční scéně pod vedením režiséra Emila Artura Longena. Jeho obraz filmového Švejka byl "schválen" samotným Jaroslavem Haškem.

Z dalších významějších rolí Karla Nolla je třeba zmínit např. robotníka Kobosila v dramatu KŘÍŽ U POTOKA (1921), starého hajného v dramatu ČERNÍ MYSLIVCI (1921), Kecala z filmového ztvárnění opery PRODANÁ NEVĚSTA (1922), nebo vysloužilce Vondru v BATALIONU (1927). Zatímco ve zvukové verzi filmu MATKA KRÁČMERKA hráli manželé Kráčmerovi dvojice Nedošinská - Pištěk, v němé éře vznikly filmy dva (DO PANSKÉHO STAVU - 1925, V PANSKÉM STAVU - 1927) a v obou hrál po boku Nedošinské Václava Kráčmeru Karel Noll.

Karel Noll hrál v celé čtvrtstovce němých filmů a zemřel během natáčení komedie MODRÝ DÉMANT, která právě kvůli tomu nebyla nikdy dokončena. Příchodu zvuku do filmu se již nedočkal. Jeho žena Ella Nollová (od 1911) přežila svého muže o více než 30 let.