Eugen Wiesner (1876 - 1931)

Eugen Wiesner, někdy psán i jako Evžen Viesner, se narodil 12. ledna 1876 v Praze. Už roku 1893 dokončil pražskou varhanickou školu, ale stal se hercem u Pavla Švandy st. a v jeho smíchovské Aréně (1893 – 1897). Později působil u společnosti V. Pázlera v Sýkorově varieté v Celetné ulici (1897 – 1898), znovu v Aréně na Smíchově (1898 – 1899) a v divadle Urania u společnosti V. J. Suka (1899 – 1903). A svoji kariéru završil jako herec činohry pražského Národního divadla (červen 1903 – červenec 1931), kterého byl členem až do své smrti. S úspěchem hostoval i na dalších pražských, oblastních a kočovných divadelních scénách.

Svým lidským a bystrým přístupem k prostým veseloherním a s nadsázkou bohatým kreacím se přibližoval k herectví Jindřicha Mošny. Též reagováním na různé herecké a jevištní styly zvládal hrát v českém i světovém moderním a klasickém repertoáru (francouzské konverzační hry, William Shakespeare, Karel Čapek, bratři Mrštíkové, Ladislav Stroupežnický nebo G. B. Shaw). Dvakrát si vyzkoušel i divadelní režii („České vlastenecké divadlo“ a „Mirandolina“).

Z desítek a desítek divadelních postav a inscenací si například připomeňme: „Stavitel Solness“ (Knut Brovik), „Tvrdohlavá žena“ (Johanes Pěnkava), „Večer tříkrálový“ (Fabian), „Lucerna“ (Sejtko), „Kolébka“ (Dobronička), „Jan Hus“ (Petr z Mladenovic), „Pan Johanes“ (Čemerka), „Vojnarka“ (zpěvák Hruška), „Otec“ (Jílek), „Komedie plná omylů“ (Dromio), „Zimní pohádka“ (Autolykus), „Romeo a Julie“ (Samson), „Král Jindřich IV.“ (Nehluba), „Zkrocení zlé ženy“ (Babtista), „Pygmalión“ (Sarkastický zevloun), „Naši furianti“ (Matěj Šumbal a Josef Habršperk), „Morálka paní Dulské“ (pan Dulský), „Strakonický dudák“ (Tomáš) či více jak třistakrát zahraný Principál komediantů (1908 až 1928) v opeře Bedřicha Smetany „Prodaná nevěsta“.

Poprvé se v českém filmu zjevil v komedii AHASVER (1915) režiséra Jaroslava Kvapila, kde Wiesner představoval holiče Břitvu. Kvapil tento krátký žert natočil podle vlastního námětu a scénáře s herci Národního divadla Růženou Naskovou (která zde debutovala a byl to na dvacet dva let její poslední film), dále Karel Hašler, Eugenie Engelbertová, Karel Kolár, Vladimír Merhaut, Karel Váňa, kameru měl Josef Brabec.