Růžena Maturová se narodila 2. září 1869 v Praze. Začala se studiem na pražské Vyšší dívčí škole, kde se díky F. Kavánovi poprvé začala učit pěveckému umění. Tři roky studovala zpěv na Pivodově pěvecké škole, mimiku u Adolfa Krössinga a u Němky H. Bürgerové, dva roky u kapelníka E. Stolze si připravovala svůj operní základ a v letech 1889 – 1900 se ještě zdokonalovala u manželů Löweových v Praze. První zkušenosti získávala u operetních ochotníků.
Věnovala se též koncertní činnosti, s velkým úspěchem hostovala v zahraničí (červenec 1893 Baumannova divadelní společnost v Berlíně, 1899 Varšava, 1900 Petrohrad a Moskva při Týdnu české hudby, 1901 Bělehrad a 1903 turné po USA) a doma u ochotnických souborů (České Budějovice, Chrudim či Kroměříž). Jejími manželi byli německý herec a dramaturg Ludwig Schreiner (†1896) a dirigent Národního divadla František Jílek (1865 – 1911).
V základech se Růžena Maturová vyvíjela jako lyrická sopranistka německých divadel, přesně v oněch stylech a způsobech. K české tvůrčí práci se dostala skutečně až po příchodu do Národního divadla. K českému repertoáru přisvojovala svůj herecký projev a hlas – vyškolený, jasný a vytříbený soprán s přesnými výškami.
Její doménou byly vznešené a velké postavy tragické, patetické, temperamentní, vášnivé, monumentální a rozpolcené, kdy upřednostňovala silná gesta, mimiku, pohyby a barevnost. Ojediněle se pokoušela i o realistické ztvárnění postav. V dobách své největší slávy byla pokládána za nejlepší zpěvačku celé naší první scény. Propuštěná byla kvůli vyčerpanosti hlasu a kolísání v intonaci, přesto poloha zůstávala neporušená a pěvkyně by ještě hravě zvládla postavy mezzosopránové.