Florentin Steinsberg (1860 - 1929)

Florentin Steinsberg se narodil jako Florentin rytíř Guolfinger ze Steinsbergu (někdy psán také jako Florentin Steinsberk) 30. ledna 1860 v Chýnově do starého českého šlechtického rodu pana Alexandra Guolfingera von Steinsberga ze 17. století. Jeho předkem byl herec, divadelní ředitel a dramatik Karl Franz Guolfinger Ritter von Steinsberg (1757 – 1806). Už za studií techniky v Praze a Vídni rozvíjel svou ochotnickou práci v českém divadelním spolku Pokrok a v divadle Burgtheater ve Vídni. A pod jménem Florentin Beneš vystupoval v divadelní kočovné společnosti Jana Pištěka (1885 – 1893). V květnu 1893 pohostinsky vystoupil na prknech Národního divadla v Praze („Rozklad“ a „Majitel hutí“).

Přesto měl své figury přesně propracované, pečlivě si připravoval masky a jeho realistické jadrné a citové herectví v bodrosti, dobrotě a šlechetnosti doplňoval poklidnějším basem, též veselým a prostomyslným zjevem. Ve svých režií nevytěžil nic ze své osobnosti, složitější úkoly zvládal těžce, ale dbal hlavně na technické provedení a naaranžování a samostatnost jednotlivých hereckých individualit. Z režírovaných inscenací si uveďme: „Noc na Karlštejně“, „Cesta kolem světa v 80 dnech“, „Lakomec“, „Třetí zvonění“, „Byl jednou jeden král“, „Maryša“, „Zaza“, „Směry života“, „Spravedlnost“, „Cyrano z Bergeracu“, „Doňa Sanča“, „Betlém“, „Domov“, „Námluvy Pelopovy“, „Zima“, „V nížině“, „Ženich“, „Krakonoš“, „Semberský vladyka“, „Jedenácté přikázání“, „Paní mincmistrová“, „Vodní družstvo“, „Zvíkovský rarášek“ i „Katakomby“.

A svými hereckými kreacemi obohatil například hry „Rozklad“ (Bohuš), „Pražský žid“ (P. Valerianus), „Majitel hutí“ (Filip Derblay), „Noc na Karlštejně“ (Ješek), „Sen noci svatojánské“ (Theseus), „Žižkova smrt“ (Božepor Kněžovský a Jan Žižka z Trocnova), „Král Harlekýn“ (Tankred), „Revizor“ (Poštmistr Ivan Kuzmič Špekin a Hejtman Anton Antonovič Skvoznik – Dmuchanovský), „Emigrant“ (Jan Pešek), „Směry života“ (Červenka), „Cop“ (Velkostatkář Hybner), „Pohádka o Honzovi“ (Honza), „Z pohádky do pohádky“ (Rytíř Želislav), „Gisela“ (Kníže), „Večer tříkrálový“ (Antonio), „Zlý jelen“ (Zapotil), „Bratři Karamazovi“ (Grigorij Vasiljev), „Legenda o Josefu“ (Putifar), „Hadrián z Římsů“ (Jehoň), „Paní Marjánka, matka pluku“ (Zeman Zápolský), „Ze života hmyzu“ (Jiný chrobák), „Stavitel Solness“ (Doktor Herdal), „Žena“ (Muž) aj.

Během své herecké přestávky se poprvé ke konci 10. let dostal i k českému hranému filmu v celkem výrazných postavách. Nejdříve se představil jako titulní lesní sedlák Gajda ve folklorním snímku Josefa Folprechta a Karla Degla O DĚVČICU (1918). O rok později byl už druhým stavitelem v Novotného a Deglově dramatu podle pražské pověsti ze XIV. století STAVITEL CHRÁMU (1919). A o osm let poté se naposledy zjevil jako starý kněz v dramatu podle stejnojmenného románu Josefa Haise – Týneckého BATALION (1927) režiséra Přemysla Pražského s Karlem Hašlerem v hlavní roli advokáta a poslance JUDr. Františka Uhra.