Liběna Odstrčilová (1890 - 1962)

Liběna Odstrčilová se narodila 23. února 1890 v Olomouci. Rozhodla se oddat herectví, kterému se věnovala už v olomoucké Jednotě ochotníků besedních a na dva roky se stala elévkou Národního divadla v Brně. Soukromě se připravovala u herečky Národního divadla Marie Hübnerové. Další jevištní praxi získávala jako herečka ochotnického spolku Volné sdružení v Praze. Po úspěchu v tomto spolku byla angažována do činohry pražského Národního divadla (1911 – 1933). Z Národního divadla nakonec musela herečka odejít (kvůli úsporným opatřením ředitelství divadla) na odpočinek.

Druhá etapa nastala po příchodu K. H. Hilara a jeho expresionismu. Setrvala u konverzačních hrách v civilním a střízlivém hereckém projevu (často to byly ženy životem poznamenané a ženy moderní i emancipované). A nakonec ve své poslední vývojové fázi přešla do postav charakterních starších žen. Další její nadějný umělecký vývoj byl tvrdě přerušen výpovědí z Národního divadla.

Liběna Odstrčilová si na divadelních prknech zahrála třeba v inscenacích „Noc na Karlštejně“ (Alena), „Naši furianti“ (Verunka), „Lucerna“ (Hanička), „Tvrdohlavá žena“ (Terezka), „Othello“ (Desdemona), „Léto“ (Stáza), „Faust“ (Markétka), „Naše babička“ (Helena), „Posvátný plamen“ (Sestra Waylandová), „Lišák Stavinoha“ (Žofinka), „Rybář stínů“ (Nelly), „Mateřství paní Phelpsové“ (Kristina), „Živnost paní Warrenové“ (Vivie), „Král Lear“ (Regan), „Před západem slunce“ (Šlechtična Klotylda), „Čech a Němec“ (Služka Ančerl), „V řetězech“ (Yvetta), „Slabé pohlaví“ (Klarisa), „Patria“ (Ilona), „Král Václav IV.“ (Selské děvče“), „Zkrocení zlé ženy“ (Bianka), „Morálka paní Dulské“ (Mela), „Gazdina roba“ (Eva) apod. apod.

Mj. jiné je považována za zakladatelskou osobnost moderního českého loutkářství. Zprvu si loutkářskou činnost ozkoušela v malém rodinném divadle a už od roku 1916 Odstrčilová vystupovala s loutkovým divadlem v Prostějově, Tišnově a Praze. Nakonec s kolegou z Národního divadla Vladimírem Merhautem a s manželem založila v Adrii na Václavském náměstí Uměleckou loutkovou scénu (1918 – 1920), kde byla hlavní interpretkou, také režisérkou, dramatičkou a organizátorkou. Snažila se české loutkářství silně rozvinout, vybudovat stálou loutkářskou scénu a loutkářské muzeum. Tyto plány se jí ale nepodařilo realizovat. Na své scéně uvedla řadu cenných loutkových představení („Doktor Faust“, „Začarovaný les“, „Guliver v Liliputu“ aj.). Později hostovala v Loutkovém divadle Umělecké výchovy a ještě přednášela na loutkářském sjezdu (1924).