Miloš Nový (1879 - 1932)   † 53 let

Miloš Nový se narodil 16. února 1879 v Praze do umělecké rodiny publicisty, herce a režiséra ochotníků v pražském spolku Pokrok Antonína Karla Nového. Studoval na gymnáziu, ale jako člen hnutí Omladina byl vyloučen ze všech středních škol v mocnářství. Od roku 1895 vystupoval s ochotníky a v Národním domě na Vinohradech. Nastoupil svá profesionální angažmá k divadelním společnostem A. Chlumského (1895 – 1896), Jana Pištěka (1896), Vendelína Budila v Plzni (1896 – 1897), opět u Jana Pištěka, jež působila v brněnském Národním divadle (1897 – 1898), hrál ve Švandově divadle (1898 – 1900) a znova u Jana Pištěka (1900 – 1902).

Miloš Nový se stal hercem noblesní typologie, s příjemným zjevem a společenským vystupováním. I když se vyvíjel v realismu a naturalismu, přesto ho jeho zjev, mimika, gestikulace, hlasový fond a taktéž chůze předal do postav velkých a patriarchálních mužů v klasickém i antickém repertoáru. Využíval svoji rytmiku veršů a výslovnost ze školy Vendelína Budila, jež jeho hlas změnily na plastický reliéf. Přesto se v Národním divadle vedle Eduarda Vojana nemohl uplatnit, chyběla mu psychologická analýza a vnitřní temperament. Jeho největší doménou byly postavy v salonních a konverzačních inscenacích, v nichž uplatnil velkoměstské bonvivánství a přirozenost ve fraku. Jako režisér inscenoval zejména konverzační a salónní hry, v nichž využil hereckou jistotu, jemný vtip a slovní humor.

Zahrál si např. v inscenacích „Hamlet“ (Hamlet), „Othello“ (Othello), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Jan Hus“ (Jan Hus), „Námluvy Pelopovy“, „Smír Tantalův“ a „Smrt Hippodamie“ (Pelops), „Král Václav IV.“ (Václav IV. a Mikuláš z Pístného), „Pygmalión“ (Profesor Higgins), „Madame Sans – Gene“ (Napoleon I.), „Bezvýznamná žena“ (Lord Illingworth), „Ideální manžel“ (Lord Goring), „Valdštejn“ (Valdštejn), „Léto“ (Jiří Chvojka), „Žně“ (Lebduška Vincenc), „Radúz a Mahulena“ (Radúz), „Přemyslovci“ (Václav II.), „Jan Roháč“ (Kněz Prokop Holý), „Miliony“ (Jan Jakub Wied) nebo „Coriolan“ (Caius Marcius Coriolanus). A režíroval hry „Ondřej a drak“, „Ideální manžel“, „Sklenice vody“, „Pygmalión“, „Jan Výrava“ či „Dravec“.

Těsně po vzniku samostatné Československé republiky se představil i před filmové kamery jako detektiv Torp ve ztraceném kriminálním dramatu Antonína Fencla ČARODĚJ (1918). Po této postavě se ihned rozhodl věnovat kinematografii více obšírněji. Podle svého původního námětu, scénáře a režie sehrál tragéda Lorise Relského v dramatu YORICKOVA LEBKA (1919) a titulní kreaci v komedii PAPÁ (1919). Bohužel, ani jeden film Miloše Nového se do dnešních dnů nedochoval, nemáme proto ani jediný důkaz jeho vyzrálého a filmového herectví. Po svých autorských opusech musel na další filmovou práci čekat dlouhých dvanáct let.