Jaroslav Hurt (1877 - 1959)

Jaroslav Hurt se narodil 30. prosince 1877 v Přerově do divadelnické rodiny. Jeho otcem byl herec a divadelní ředitel Jan Hurt (1854 – 1921) a mladší bratr Josef Hurt (1881 – 1945) byl herec, režisér, divadelní ředitel a výtvarník. V Jindřichově Hradci mladý Jaroslav studoval gymnázium, ale v sextě roku 1893 odešel za otcem a v jím ředitelovaném libeňském Divadle a Aréně u Deutschů se stal technickým pracovníkem a nápovědou. Zároveň si soukromě školil herectví u herce Josefa Šmahy. Pokračoval v rodinné tradici a hereckou praxi nejdříve získal u venkovských kočovných společností S. Kokoškové (1893), Adolfa Dobrovolného (1895), Václava Choděry, F. K. Štětky (1900), Ladislava Chmelenského, J. Drobného a J. Hanuše. Jeho první „kamennou“ štací bylo Městské divadlo v Plzni (1904 – 1906).

Nakonec přešel do Československého rozhlasu (Radiojournal, 1927 – 1939), odkud odešel až po svém penzionování. Zde se nejdříve uplatnil jako tajemník programového oddělení, režisér a od roku 1932 jako šéfrežisér. Už jako penzista byl jmenován ředitelem pražského Divadla práce (1944) a Revoluční scény (1945), uměleckým ředitelem a šéfem činohry Jihočeského národního divadla v Českých Budějovicích (1945 až 1950), s níž se rozloučil jako profesor Poležajev („Neklidné stáří“).

Až do vysoké věku hrál a režíroval s jihočeskými ochotníky. Hurt pro potřeby Národního divadla zabral roku 1920 a vedl pražské německé divadlo Landestheater – Stavovské divadlo. Jaroslav Hurt byl hercem psychologického realismu, dával přednost kráse české řeči a přesné precizní artikulaci, pracoval s přesností a sarkastickým výsměchem, úsporným gestem, mimickou kázní, střízlivým výrazem a strohostí.

Jeho oborem byly velké hrdinské a charakterní kreace: Harpagon („Lakomec“), Lízal („Maryša“), Jakub Vojnar („Vojnarka“), Alfréd Doolitle („Pygmalión“), vodník Ivan („Lucerna“), Vlček („Jánošík“), P. I. Dobčinský („Revizor“) či Mefisto („Faust“). A jako režisér přijímal názory herců, měl přirozenou autoritu a ohled na dynamiku, rytmu a výtvarno hry („Léto“, „Jan Hus“, „Noc na Karlštejně“, „Višňový sad“, „Pražský žid“, „Vojnarka“, „Vina“, „Jan Roháč“...). Jeho ženou byla zpěvačka a kolegyně z Národního divadla Vlasta Loukotková (1893 – 1973).