Slávka Tauberová (1903 - 1983)

Slávka, respektive Jaroslava Tauberová, významná operetní herečka a zpěvačka, pocházela z Kladna, ale od mládí žila v Praze, kterou si postupem času zamilovala a nikdy na ni nedala dopustit. Své pěvecké a pohybové vlohy rozvinula pod pedagogickým vedením významných umělců v soukromých hodinách. Zpěv ji učila Lída Dušánková a Bohumila Rosenkrancová, později se systematicky připravovala také na taneční výstupy.

V té době měla za sebou Slávka Tauberová již také dva filmy. V němé verzi slavného DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA (1926) stála po boku Karla Lamače, jednu z hlavních rolí pak hrála v němé komedii VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (1928). První výhradně český zvukový film FIDLOVAČKA (1930) dal Slávce Tauberové poměrně velkou hereckou příležitost v podobě mladé hrdinky Lidunky.

Své schopnosti však Tauberová rozvíjela především na divadelním jevišti. V rámci Velké operety se stala oblíbenou a dobově velmi populární operetní hvězdou. Účinkovala v dílech slavných tvůrců jako F. Lehár nebo E. Kálmán, uplatnila se ale i v novodobých operetách, které často byly psány přímo pro ni. Mezi úspěšná představení patřila Uličnice, Pařížanka, Rosemarie nebo Na tý louce zelený. Mluvilo se i o tom, že by jako činoherečka i operní zpěvačka měla pohostinsky vystoupit v Národním divadle, z toho ale sešlo. Její hlas zaznamenalo několik gramofonových desek.

Jedním z autorů libret operet, v nichž Tauberová vystupovala, byl Vladimír Veselý-Rohan (1903-1970), mimo jiné právník a úspěšný advokát. Za něj se pak provdala a z jejich manželství se narodily dvě děti. Rodinný život se nakonec stal pro Slávku Tauberovou přednější a v roce 1939 – na vrcholu slávy – opustila Velkou operetu a svět umění vůbec a nadále žila v soukromí, dlouhodobě bydlela na Vinohradech ve Francouzské ulici. Slávka Tauberová zemřela v Praze 26. března 1983 ve věku nedožitých osmdesáti let.