Alois Mecera se narodil 23. července 1898 v Praze do dělnické rodiny. Kvůli těžké rodinné finanční situaci nemohl jít studovat, vyučil se zámečníkem, truhlářem a štukatérem. Je zajímavé, že právě tyto řemesla mohl uplatnit při své budoucí architektonické práci.
Od poloviny 20. let pracoval jako samostatný filmový architekt v ateliérech AB na Vinohradech, poté Na Kavalírce v Košířích, ve 30. letech v ateliérech AB na Barrandově, po roce 1945 samozřejmě přešel do Československého státního filmu.
Během své kariéry spolupracoval i s rakouskou a německou (mj. německé verze českých filmů nebo filmy, natočené pouze v německé jazykové mutaci: POLIBEK VE SNĚHU či PÍSEŇ DROŽKÁŘE) i slovenskou (př. MLADÉ SRDCIA) kinematografií. Účelnou filmovou stavbou obohatil desítky němých i zvukových (později i poválečných) českých filmů. Jeho filmografie čítá přes sto titulů.
Alois Mecera se ve 20. letech, v dobách němé kinematografie, podepsal pod snímky Václava Kubáska (JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ, DVOJÍ ŽIVOT, DĚVČE Z HOR, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, OKOVY, VÁLEČNÉ TAJNOSTI PRAŽSKÉ, V PANSKÉM STAVU, NEMODLENEC), Hanse Otto (DÁMA Z BARU), Svatopluka Innemanna (Z ČESKÝCH MLÝNŮ, JOSEF KAJETÁN TYL, ŠVEJK V RUSKÉM ZAJETÍ, LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ, MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA, PLUKOVNÍK ŠVEC), švagra Josefa Kokeisla (PARNASIE, POPELKA), Karla Antona (DO PANSKÉHO STAVU), Přemysla Pražského (BATALION), Karla Lamače (ŠVEJK NA FRONTĚ), Gustava Machatého (ŠVEJK V CIVILU), Rudolfa Měšťáka (SVÉHLAVIČKA) a nebo Miloše Hajského (LOUPEŽNÍCI NA CHLUMU).