Gabriela Horvátová se narodila 25. prosince 1877 v chorvatském Varaždíně do hudebně založené učitelské rodiny. Už jako dítě se učila hře na klavír a chtěla se stát klavíristkou. Ale během přijímacích zkoušek na záhřebský Zemský hudební ústav jí bylo doporučeno, aby vystudovala v hlavním oboru sólový zpěv, jenž absolvovala roku 1899.
Po těchto vystoupení byla definitivně k Národnímu divadlu angažována a zůstala jako sólistka opery až do svého odchodu na penzi (1. duben 1903 – 30. červen 1929). Pohostinsky vystoupila ještě 18. května 1930, 22. dubna 1934 a 13. prosince 1947 při příležitosti svých sedmdesátých narozenin. A nadále se věnovala především koncertní tvorbě, až do roku 1952.
Svojí uměleckou kariéru definitivně ukončila až 12. března 1961 na koncertě v Domě umělců. Na koncertech byla významnou propagátorkou moderní české písňové tvorby. Zde ještě ve vysokém věku udivovala svým výborně školeným hlasem, který měl stále pružnost a široký rozsah.
I když jako cizinka zpočátku hrála menší role, rychle se etablovala a stal se z ní významný člen souboru opery za působení šéfů Karla Kovařovice a Otakara Ostrčila. Postupně svůj obor rozšířila z altového na mezzosopránový, sopránový a velkodramatický. Ač vytvářela často rozdílné úlohy v českém a světovém repertoáru, vkládala do nich sílu pěveckého podání, temperamentní jihoslovanský herecký výraz a též smysl pro uměleckou pravdivost a citovost.