Josef Wenig (1885 - 1939)

Josef Wenig se narodil 12. února 1885 ve Vsi Staňkov u Horšovského Týna. Odešel do Prahy a zde vystudoval u profesora a malíře Emanuela Krescence Lišky Uměleckoprůmyslovou školu a roku 1905 absolvoval na Akademii výtvarných umění (AVU). Poprvé se seznámil s divadelní scénografií v dílně F. Petránka, jenž vyráběl zakázkové divadelní dekorace. S pomocí svého strýce, dramatika, režiséra a divadelního ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta (1849 – 1915), se stal profesionálním divadelním scénografem – byl přijat do právě založeného Divadla na Vinohradech (1907 – 1939) jako jevištní výtvarník.

Jeho práce byla ve stylu secese, s bohatým tvarem a náladovou stylizací, přizpůsoboval se potřebám předlohy a stal se známým díky svému smyslu pro náznakovou scénu, vysokou výtvarnou úroveň, využití hlubokého prostoru a bez složitých staveb připravit hru pro řadu obrazů a před oponou i pro vedlejší scény. Taktéž kostýmní návrhy, historické kostýmy v secesním stylu, byly na tehdejší výtvarné špičce a vrcholu. Nezanedbatelný byl i jeho podíl na návrzích divadelních plakátů (např. pro Kvapilův „Shakespearovský cyklus“ v Národním divadle roku 1916).

Z četných jevištních výprav si uveďme činoherní, baletní i operní inscenace: „Cyrano z Bergeracu“, „Elektra“, „Hamlet“, „Kupec benátský“, „Lakomec“, „Loutky Matěje Kopeckého“, „Žebrácká opera“, „Strakonický dudák“ (i kostýmy), „Parsifal“ (i kostýmy), „Macbeth“, „Únos ze serailu“, „Bratři Karamazovi“, „Čert a Káča“, „Divotvorný klobouk“, „Drahomíra“, „Souboj“, „Ve stínu lípy“, „Vršovci“, „Libuše“, „Don Juan“, „Nápadníci trůnu“, „V předvečer války“, „Ideální manžel“, „Světlo“, „Zlatíčko“, „Generace“, „Louskáček“, „Zápas“, „Život je sen“, „Smrt matky Jugovičů“, „Sulamit“, „Fraška o mistru Patelinovi“, „Rozmary Marianiny“, „Antický večer“, „Zmatená pohádka“, „V záři minulosti“ apod.

Do českého filmu přišel poprvé krátce po vzniku republiky. Nejdříve si vyzkoušel práci autora původního námětu a scénáře (s Adolfem Wenigem starším) nedochovaného dramatu režiséra Vladimíra Majera DÁMA S RŮŽÍ (1919).