Jan Vávra (1861 - 1932)

Jan Vávra se narodil 15. května 1861 v Praze do velmi starého mlynářského a váženého bohatého rodu měšťanů. I řada jeho příbuzných se věnovala umělecké činnosti. I když nejstarší bratr (měl jich pět) Karel Vávra starší se věnoval mlynářskému řemeslu, tak další bratři, tenorista Antonín Vávra (1847 – 1932) a herec Václav Vávra (1854 – 1922), byli také členové pražského Národního divadla. Taktéž jeho synovec Karel Vávra mladší (1884 – 1931) se stal hercem. Už jako mladík hrál ochotnicky ve spolku Pokrok na Žižkově, roku 1880 absolvoval táborskou Vyšší hospodářskou školu a hned se začal věnovat rodinnému podnikání.

Na prknech Národního divadla stanul naposledy těsně před smrtí u příležitosti oslav svých sedmdesátin v úloze Jana Žižky z Trocnova a Kalicha v Jiráskově „Janu Žižkovi“ (1931). Nejlepší chvíle své herecké dráhy zažil během éry Jaroslava Kvapila v Národním divadle. Přecházel od charakteristiky podrobnějšího zevnějšku k hlubokému psychologickému životu a prokreslení postavy, přesto si dokázal ponechat své vlastní originální a individuální herecké aspekty a práci. Jeho vzory byli František Karel Kolár a Josef Šmaha.

Své charaktery připravoval jednoduše, celkově a s jedním velkým povahovým rysem, který byl velmi podobný i jeho vlastní povaze. Postavy byly sobě velmi podobné, obohacené o odlišné a rozdílné charaktery, snažil se o elegantní nadhled a vyzrálé zkušenosti. Vynikla jeho silná a robustní postava, syté hlasové dispozice a baryton. Jako ředitel se snažil o umělecký styl. Bohužel, příchod K. H. Hilara s expresionistickým divadlem, kterému se Jan Vávra nedokázal přizpůsobit, ustupoval čím dál tím více do pozadí před ostatními členy souboru.

Představil se např. v inscenacích „Pražský žid“ (Kaplíř ze Sulevic), „Probuzenci“ (Tomeš Vítek a Hrabě Václav z Bubna), „Čest“ (Robert), „Otec“ (Rytmistr), „Maryša“ (Vávra), „Valdštejn“ (Buttler), „Nora“ (Helmer), „Jan Žižka“ (Jan Žižka), „Naši furianti“ (Jakub Bušek), „Vina“ (Jiří Mařák), „Měšťáci“ (Nil), „Hamlet“ (Claudius), „Julius Caesar“ (Marcus Brutus), „Tři sestry“ (Tuzenbach), „Ideální manžel“ (Sir Robert Chiltern), „Oresteia“ (Agamemnon), „Děti“ (Dr. Scharizer), „Hippodamie“ (Pelops), „Léto“ (Farář Hora), „Pražský flamendr“ (Sýkora), „Jindřich IV.“ (Jindřich IV.), „Paní mincmistrová“ (Mikuláš Dačický z Heslova), „Vlci“ (Verrat), „Zápas“ (David) apod.