Ema Švandová-Kadlecová (1882 - 1971)

Ema Švandová – Kadlecová se narodila jako Emílie Jelínková 22. listopadu 1882 v Praze do rodiny malostranského kováře. Pro hereckou dráhu se připravovala u herečky a heroiny Národního divadla Otýlie Sklenářové – Malé. Následně nastoupila do smíchovského Švandova divadla (1898 – 1935). Toto divadlo se ji stalo osudným. Roku 1902 se provdala za majitele divadla, Dr. Karla Švandu. Po krátkém přerušení kariéry kvůli rodině se v roce 1906 stala úřední majitelkou Švandova divadla. Další léta byla v tomto divadle nejen herečkou, ale i ředitelkou.

Po těchto zkušenostech se oba manžele stáhli z aktivního hereckého života a jen občas nacházeli menší uplatnění v okrajových souborech. Ema Švandová – Kadlecová byla nejdříve smyslnou představitelkou milovnic a naivek. Milovnické úlohy si herečka při sobě držela dlouhá léta. Stvářela však také komické, tragické a tragikomické charakterní postavy. Švandová – Kadlecová byla herečkou staré školy, v němž využívala patos, důrazný hlasový projev a řeč těla. Ve svém divadle byla „lokální hvězdou“.

Vytvářela postavy v domácím a zejména ve světovém repertoáru (například dramatiků Henrika Ibsena, Františka Langera, Williema Shakespeara, Augusta Strindberga): „V tiché uličce“ (Phoebe), „Lulu“ (Lulu), „Monna Vanna“ (Monna Vanna), „Velbloud uchem jehly“ (Zuzka Peštová), „John Gabriel Borkman“, „Kozlí zpěv“, „Mnoho povyku pro nic“, „Zkrocení zlé ženy“, „Chuďas musí mít za ušima“, „Střevíček paní markýzy“, „Škola žen“, „Čokoládový hrdina“, „Divadelní kouzla“, „Vesnická škola“, „Proměněný sedlák“, „Strašidelná loď“, „Rajská chvíle“, „Čaj u pana senátora“ a nebo „Kariéra poslance Fourbillona“.

Ve většině inscenací byl Emě Švandové – Kadlecové za partnera její vlastní choť Rudolf Kadlec. S ním vytvářela milovnický pár až do pozdního věku (zřejmě díky své přehnané namyšlenosti, jakési smyšlené suverenitě a hvězdným manýrám), kdy již budili stále větší a větší rozpaky a nevídaný škodolibý posměch publika, kritiky a bulvárních novinářů. Jejich vkusu se také podřizovaly všechny hry – zpravidla šlo o bulvární frašky – uváděně ve Švandově divadle.