Jaroslav Vávra (1895 - 1960)

Jaroslav Vávra se narodil 14. listopadu 1895 v Praze. U svého jmenovce a herce Karla Vávry (1884 až 1931) se soukromě zdokonaloval činohernímu herectví. Zprvu hostoval v pražském Švandově divadle (1919 – 1921) a jako profesionál už zůstal pražskému obecenstvu věrný. Prošel nuselským Tylovým divadlem (1921 – 1924), Divadlem Komedia (1924 – 1927), Akropolisem na Žižkově (1928 – 1929) a taktéž významným Divadlem na Vinohradech, kde působil jako externí herec (1929 – 1934) a nakonec jako řádný člen (1934 – 1950). Z této scény odešel poté, kdy byla v říjnu 1950 přidělena Československé lidové armádě, přejmenována na Divadlo československé armády a ubírala se militaristickým směrem pro armádní publikum.

V české kinematografii začínal v roce 1920, tedy téměř v jejím pravěku. Poprvé byl přítelem Jiřího (Karel Lamač) v melodramatu MAGDALENA (1920) Vladimíra Majera s Ferry Majerovou, Jaroslavem Vojtou, Karlem Lamačem, Sašou Dobrovolnou, Theodorem Pištěkem, Františkem Rolandem a Betty Kysilkovou v titulních úlohách. Předlohou pro film posloužil stejnojmenný román Josefa Svatopluka Machara. V roce 1926, kdy se představil současně ve dvou snímcích, byl nejprve číšníkem v komedii Vladimíra Slavínského NA LETNÍM BYTĚ (1926) podle divadelní hry Josefa Štolby. Jaroslav Vávra se objevil po boku ústředních herců Emana Fialy, Antonie Nedošinské, Marie Grossové, Jindry Hermanové a dalších.

A podruhé i synem statkáře Sýkory (Karel Faltys) Jiřím Sýkorou v komedii Rudolfa Měšťáka na motivy stejnojmenného románu Emmy von Rhoden přeloženém Eliškou Krásnohorskou SVÉHLAVIČKA (1926). V tomto snímku, s Marií Kalmarovou, Karlem Jičínským, Josefem Rovenským a nebo Darjou Hajskou, často kritici poukazovali na velký počet kýčovitých a nevkusných scén. Vše bylo dovršeno i v úvodních titulcích četným poděkováním několika firmám za zapůjčení svých výrobků. Dva roky nato zakončil své působení v němé éře českého filmu už jako první rekrut v melodramatu ŽIVOTEM VEDLA JE LÁSKA (1928) Josefa Rovenského. Na dalších deset let se Jaroslav Vávra jako filmový herec odmlčel.

Pouze jednou jedinkrát se postavil i před zvukové kamery. V postavě oddávajícího kněze v dramatu SOUD BOŽÍ (1938) Jiřího Slavíčka podle divadelní hry „Bártova pomsta“ Jiřího Hory se našim filmovým divákům ukázal naposledy. Z dalších filmových výkonů uveďme herce Františka Kreuzmanna, Světlu Svozilovou, Věru Gabrielovou, Otomara Korbeláře, Vladimíra Šmerala, Ellu Nollovou, Marii Hálovou, Františka Kováříka, Václava Trégla, Jaroslava Marvana, Josefa Waltnera, Miloše Nedbala, Antonína Kanderta, Fráňu Vajnera, Ferdinanda Kohouta, Františka Kratinu, Antonína Volného a i Gabriela Harta. Zbylých dvacet dva let už ve filmu Jaroslav Vávra nehrál.