Djibril Diop Mambéty (2023 - 1998)

"Kinematografie je magií ve službách snů."

Mambéty se stejně jako řada jeho současníků prostřednictvím filmu vyjadřoval k politické a sociální situaci v Africe. K jeho tématům patří moc, bohatství a život v bludu. Jeho filmům, stejně jako dílům ostatních kritiků neokolonialismu (Ousmane Sembène, Souleymane Cissé), můžeme lépe porozumět v kontextu latinskoamerickéh filmového hnutí "Tercer Cine" (Třetího kina) zavrhujícího neokolonialismus, kapitalistický systém a hollywoodskou kinematografii coby pouhou komerční zábavu. Mnoha jeho filmy prochází téma mixu kultury: střihové sekvence překypují symboly a zvuky tradiční a moderní Afriky stejně jako současného evropského umění. Jeho styl vyprávění je průnikem starobylé kmenové vypravěčské tradice a moderních avantgardních technik. Mambétyho zajímala transformace protichůdných prvků do životaschopné africké kultury. Jak sám říkal, šlo mu o "znovuobjevení filmu".

Mambétyho technicky sofistikovaný a na symboliku bohatý první celovečerní snímek NÁVRAT HYENY (1973) získal Cenu mezinárodních kritiků na Filmovém festivalu v Cannes a také Zvláštní cenu poroty na festivalu v Moskvě a zajistil mu uznání na mezinárodní úrovni. HYENY (1992), jeho druhý a poslední celovečerní snímek, byl adaptací Dürrenmattovy hry "Návštěva staré dámy" a byl zamýšlen jako pokračování NÁVRATU HYENY. Mambéty v něm ukazuje Afričanům jak díky svojí bezuzdné touze po materiálních věcech pokračují v závislosti na Západě. Před smrtí stihl ještě dokončit větší část zamýšlené trilogie "Contes des Petites Gens" (Příběhy Malých Lidí). Prvním snímkem byl FRANK (1994), druhý, MALÁ PRODAVAČKA SLUNCE (1999), měl premiéru až po jeho smrti. Djibril Diop Mambéty umírá v třiapadesáti letech v pařížské nemocnici na rakovinu plic. V roce 2008 se stal námětem filmového dokumentu MAMBÉTY FOR EVER.