Karel Jičínský (1885 - 1962)   † 77 let

Karel Jičínský, vlastním jménem Bohumil Koros, se narodil 20. února 1885 ve vesnici Radim u Jičína. V dětství přišel o matku a jako syn vojenského důstojníka vyrůstal ve vojenském prostředí. Poté u své babičky. V patnácti letech odešel z domova přímo k divadelní společnosti A. Janovského, kde pracoval jako rekvizitář, nápověda a epizodista (1900 – 1901). V dalších letech prošel společnostmi Zöllnera, V. J. Suka, L. Chmelenského, F. K. Štětky (1901 – 1903), A. J. Frýdy (1904 – 1905), V. Choděry a divadlem v Plzni (1905 – 1907).

Za druhé světové války se stal majitelem vlastní putující společnosti Činohry K. Jičínského (1938 až 1940), kterážto putovala po středních Čechách a ředitelem pardubického Východočeského divadla (1940 – 1945), zde kladl s mladými režiséry důraz na činoherní dramaturgii. Po válce působil jako ředitel divadla Ústí nad Labem (1945 – 1946) a načež v roce 1946 odešel na odpočinek.

Na počátku své divadelní kariéry hrál zejména různé hrdiny a milovníky. Byl velmi ovlivněn expresionismem, který mu však nedovoloval vytvořit roli s přesvědčivým výrazem. V Národním divadle našel zejména úspěch v expresionistických hrách režiséra K. H. Hilara (Menenia v „Coriolanu“, Edvard II. v „Edvardu II.“, rytíř Robert de Baudricourt ve „Svaté Johance“ a další) ze světového a domácího repertoáru. Na začátku 30. let se od expresionismu odklonil k realismu a k civilismu, ale ustoupil do pozadí k malým rolím. Ve třicátých letech upoutal diváky svou okázalou dvorností v salónních hrách.

Rovněž si vyzkoušel divadelní režii. Karel Jičínský byl také dramatikem – napsal např. divadelní hry „Rasputin“, „Žena tří mužů“, „Směj se, paňáco“, „Milování není láska“, „Slečna učitelka“ aj. – náměty k nim často čerpal z divadelního prostředí.