Jarmila Horáková (1904 - 1928)

Jarmila Horáková se narodila 7. března 1904 v Praze. Divadlo milovala už odmalička. Herectví se začala věnovat už od třinácti let v divadle v Řevnicích (1917 – 1923), kde hrála postavy věkově starších žen. Herecky vyzrála na soukromé filmové škole (1919), u Marie Laudové – Hořicové a Jaroslava Hurta na dramatickém oddělení pražské Konzervatoře (1922 – 1926) a chvíli i u J. Dalcroze v německém Hellerau. Mj. se aktivně věnovala sportu a atletice, díky níž měla krásnou pružnou postavu.

Jarmila Horáková byla silnou hereckou osobností 20. let. Své role ztvárňovala básnivě, metaforicky a s krásnou hravostí. Projevovala sportovní a atletické nadání, toužila některou ze svých rolí pouze zatančit. Vždy se snažila postihovat složité duševní psychologické procesy, nikdy netoužila hrát groteskně a v karikatuře. Tvořila v duchu svého plastického pohybu, modrých očí, morální čistotě a hebkého, pevného, něžného a zvonivého hlasu. Důsledně se přikláněla k avantgardě. Byla hlavně moderní dívkou bez konvenčních rysů či naivkou. Její osobnost formovali režiséři Karel Dostal, K. H. Hilar a Jiří Frejka.

Vrcholem činohry Národního divadla 20. let se staly její kreace Hildy Wanglové („Stavitel Solness“), Stázy v „Létě“ Fráni Šrámka, kralevice Václava v Hilbertově „Falkenštějně“, královny v Shakespearově „Hamletu“, Emilie („Věčné mládí“) či pážete v Shawově dramatu „Svatá Johanka“. Úlohy Markétky ve „Faustu“ se již nedožila. Ráda recitovala básníky Karla Tomana, Fráňu Šrámka a Sergeje Jesenina. Odborníky byla označována za následnici herectví Hany Kvapilové a velké Marie Hübnerové. Podle herce Eduarda Kohouta se z ní mohla vyvinout druhá Marie Hübnerová, která ji ale přežila o dva roky. Z dnešního pohledu bývá nazývána za předchůdkyni hereček Zorky Janů a Jany Rybářové, jež obě přesně připomínaly Jarmilu Horákovou svým živelným lyrickým mládím a časným tragickým koncem.

Jarmila Horáková bohužel za svůj krátký život stihla hrát pouze ve dvou filmech. Karel Anton si poprvé mladou herečku vybral pro roli temperamentní lesníkovy (Ferdinand Kaňkovský) dcery Gusty ve zfilmování románu Viléma Mrštíka POHÁDKA MÁJE (1926). Druhou lesníkovu dceru Helenku, do které se zamiluje student Ríša (Jiří Voskovec), sehrála ostřílena „němá“ herečka Anita Janová. O čtrnáct let později stejnou látku skvěle zfilmoval režisér Otakar Vávra s Natašou Gollovou a Svatoplukem Benešem v úlohách Helenky a Ríši. Postava Gusty v této verzi nebyla do děje ani zařazena.