Jaroslava Skorkovská (1899 - 1986)

Jaroslava Skorkovská (často bývá uváděna jako Jaroslava Skorkovská – Kučerová) se narodila 5. prosince 1899 ve Zdicích. Informace o jejím životě jsou velmi kusé. Víme například pouze to, že byla provdána jako Červinková. Nejdříve se soukromně školila (zejména základní hereckou techniku) u slavné herečky Národního divadla Marie Hübnerové a herce a režiséra Jana Bora. Divadlo začala profesionálně hrát již ve dvaceti dvou letech.

Od milovnických rolí se přehrála do mateřských, důchodcovských a stařeckých charakterů. Dbala na velmi hlasitou výslovnost i mluvu a na někdy až přehnanou gestikulaci, mimiku, patos a práci s tělem. Často, díky své ostře řezané tváři a zlému pohledu, byla dobrou představitelkou záporných žen, salonních dam, milenek, životem rozvrácených a zničených ženštin, komických figurek a stařen s nádechem realismu v českém a světovém dramatickém repertoáru. Staccatově úsečná mluva s temně kovovým dunivým hlasem byla v pozdějším věku v rozporu s její chladnou rozvažující rozumovostí.

Na našich scénách sehrála například větší postavy Doriny v Molièrově „Tartuffovi“, Oksany ve „Zkáze eskadry“ O. J. Kornijčuka, Filipinky v Rollandově „Hře o lásce a smrti“, Olympie v Molnárově „Olympii“, Anny ve hře „Na dně“ Maxima Gorkého, Alexandry v „Idiotovi“ F. M. Dostojevského, Milady ve „Třech mušketýrech“ Vítězslava Nezvala, Běty v „Sestřenici Běty“ Honoré de Balzaca, Ftatateety v Shawově „Caesarovi a Kleopatře“, Lízalky v „Maryše“ bratří Mrštíků nebo donny Uraccy v „Cidovi“ Pierra Corneilla.

V našem filmu poprvé debutovala roku 1926 ve dvou snímcích Přemysla Pražského jako baronesa Laura v dramatu PRAŽSKÝ FLAMENDR podle stejnojmenné divadelní hry buditelského dramatika Josefa Kajetána Tyla a Irena Zvolská v nedochované komedii PRACH A BROKY, v němž se poprvé a naposledy zjevila slavná divadelní herečka a manželka Emila Artura Longena Xena Longenová.