Jakub Seifert (1846 - 1919)

Jakub Seifert se narodil jako Jakub Sayfert do rodiny divadelního mistra Stavovského divadla 9. ledna 1846 v Praze. Po neúspěšném dokončení středoškolských studií se stal xylografem. Své první herecké zkušenosti sbíral u ochotníků v pražských Košířích a na Smíchově (1862 – 1863). Dostal se do souboru Městského divadla v Plzni (1863), ještě týž rok v létě se chtěl dostat do pražského Prozatímního divadla, po nepřijetí setrval v Plzni na postu nápovědy. Díky svému skvělému přednesu (jenž se právě při této funkci dobře uplatnil) byl po zkušebním představení do Prozatímního divadla angažován (1864 – 1881).

Rovněž jeho bratr Josef Seifert (1847 – 19??) se věnoval herectví (1888 – 1889 byl taky členem Národního divadla a vystupoval hlavně v malých postavách pod režií svého bratra), jehož žena Kamila Marie Šourková – Seifertová sama byla herečkou, švagr Jan Šourek (1839 – 1907) hercem, dcera Marie Seifertová – Strouhalová herečkou a tchán Josef Strouhal (1863 – 1940) herec a divadelní ředitel.

Jakub Seifert pilně hostoval na různých předměstských scénách jako velmi populární interpret operet, frašek a féerií. Ojediněle hostoval i v opeře Národního divadla. Zpočátku vytvářel malé epizodky, poté role milovníků a nakonec velké postavy v klasickém českém a světovém repertoáru, konverzačním i moderním. Značně se vyjímala jeho velmi zavalitá postava, nevýrazná byla tvář a měkký obličej.

A díky dlouholeté praxi vytvořený všestranný výrazový rejstřík a zavedená spolehlivá rutina z něho postupem času udělala jednu z největších hvězd Národního divadla, jež ale patřila mezi ty zhýčkané. Cizí mu byl realismus a nové směry začátku 20. století. Největší slávu mu však přinesl jeho barytonově zabarvený lahodný hlas. Využíval kulturu řeči pozdního romantismu, hraní si s tóny (vynechával obsahově závažnou stránku přednesů) a vytvářel výrazné emociální dopady. Samostatně rozvíjel uměleckou recitaci.