Václav Vích (1898 - 1966)

Kameraman Václav Vích se narodil 19. ledna 1898 v Karlových Varech. Nejdříve se vyučil holičem a od šestnácti let byl vášnivým fotoametérem. Za první světové války se velmi zdokonalil a sloužil jako vojenský fotograf na frontě, v zákopech a na bojištích, kde mu hrozila i ztráta života.

K herectví se ještě vrátil v první polovině 30. let jako divák na hokeji v Innemannově komedii SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (1932), fotograf v operetě POLSKÁ KREV (1934) Karla Lamače a kameraman v české i německé verzi komedie Martina Friče a Vlasty Buriana HRDINA JEDNÉ NOCI (1935).

Roku 1923 již začínal jako druhý kameraman u Otty Hellera (ÚNOS BANKÉŘE FUXE) a Josefa Kokeisla (DVOJÍ ŽIVOT, DĚVČE Z HOR). Již roku 1925 působil jako samostatný kameraman u řady významných režisérů, například u Karla Antona (DO PANSKÉHO STAVU, OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA I. a II. či POHÁDKA MÁJE), Svatopluka Innemanna (ŠVEJK V RUSKÉM ZAJETÍ, VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE aj.), Přemysla Pražského (PODSKALÁK), J. S. Kolára (SVATÝ VÁCLAV), Vladimíra Slavínského (Z LÁSKY) a zejména Gustava Machatého, kdy slavil světový úspěch svým vizuálním ztvárnění jeho EROTIKONU (1929). Mimoto natáčel krátké a osvětové snímky (PRAHA, MĚSTO STA VĚŽÍ, PRAHA V ZÁŘI SVĚTEL, MLÉKAŘSKÁ DRUŽSTVA, OD ZRNA AŽ K CHLEBU, POKUSY S MODELY JEZŮ).

Jako žák Otty Hellera vynikal skvělým zachycením české krajiny a konvenčních ateliérových scén. Často své filmy snímal ve spolupráci s dalšími kameramany (např. s Ottou Hellerem či Janem Stallichem). Bohužel zachycení portrétních snímků pro něho bylo největší obtíží. Se zvykem staré kameramanské školy snímal osoby od hrudníku po oči či od kotníků k bradě, takže často nebyl obličej snímané osoby ani vidět. Přesto se mu povedlo pozdvihnout fotografickou stránku více jak 40 filmů 1. poloviny 30. let.