Miloš Šubrt se narodil 15. března 1886 v Praze. Učarovalo mu divadlo a bez větší herecké praxe odešel sbírat zkušenosti ke kočovným a venkovským divadelním společnostem a do Plzně (1908 – 1922). Poté získal další zkušenosti na oblastních scénách v Českých Budějovicích (1922 – 1925) a Pardubicích (1925 – 1932). Všechny tyto roky zúročil při vytváření svérázných komediálních epizodních a malých roliček v operetě Velké operety (1932 – 1944) a Divadla v Karlíně (1945 – 1947), kde působil až do svého odchodu na odpočinek.
Filmovým divákům se Šubrt představil jako příbuzný (ŠVADLENKA), žebrák (ŽENA NA ROZCESTÍ), farář (MATČINA ZPOVĚĎ), host (LÁSKA A LIDÉ), soused (KŘÍŽ U POTOKA), drožkář (BATALION, DÍVKA V MODRÉM, MASKOVANÁ MILENKA a Z ČESKÝCH MLÝNŮ), hospodář (HORDUBALOVÉ), hostinský a výčepní (V POKUŠENÍ, ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA!, HUMORESKA), penězokaz (KROK DO TMY), divadelní sluha (SVATEBNÍ CESTA, ADVOKÁT CHUDÝCH), otec (BÍLÁ VRÁNA), dokonce i jako neidentifikovaná postavička (ANDULA VYHRÁLA a SVÁTEK VĚŘITELŮ), domovník (VESELÁ BÍDA), člen profesorského sboru (STUDUJEME ZA ŠKOLOU) nebo člen správní rady a představenstva (MUŽ Z NEZNÁMA, BARBORA HLAVSOVÁ).
Dále byl karbaníkem (JEJÍ HŘÍCH), mistrem ve slévárně (DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI), kolínským měšťanem (TO BYL ČESKÝ MUZIKANT), horníkem (PRO KAMARÁDA), hajným Voříškem (POHÁDKA MÁJE), zahradníkem (PROVDÁM SVOU ŽENU, SOBOTA), chodcem v sadech (PRELUDIUM), kočím (PRAŽSKÝ FLAMENDR, HOST DO DOMU), přísedícím u soudu (PALIČOVA DCERA), lamačem v dole (NEBE A DUDY), solicitátorem (HOTEL MODRÁ HVĚZDA), mužem v kavárně (GABRIELA), zřízencem (VALENTIN DOBROTIVÝ), šafářem (OKOUZLENÁ), cihlářem (KAREL A JÁ), komorníkem (ČTRNÁCTÝ U STOLU), bednářem (U PĚTI VEVEREK), skalákem (SKALNÍ PLEMENO), venkovanem (PRSTÝNEK) a také konšelem (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ).
Do poválečné znárodněné kinematografie stihl Šubrt přispět jen čtyřmi epizodními roličkami muže na náměstí v dramatu HRDINOVÉ MLČÍ (1946) Miroslava Cikána, majitele harmoniky ve snímku Františka Čápa MUZIKANT (1947), zřízence u nebeského soudu ve Fričově krimikomedii ČAPKOVY POVÍDKY (1947) a Emana Vršťála v Cikánově O ŠEVCI MATOUŠOVI (1948).