Emanuel Kovařík (1907 - 1973)   † 65 let

Emanuel Kovařík se narodil 13. května 1907 v Horažďovicích u Strakonic. Po krátkém vystudování se jeho prvním divadelním angažmá stalo pražské Divadlo Vlasty Buriana (1937 – 1945). Po válce hrál dál na stejné scéně, přejmenované však na Divadlo kolektivní tvorby (1945 – 1946; dokonce byl členem závodní milice, která Burianovo divadlo znárodnila a přejmenovala). A po dvouleté herecké přestávce působil v Divadle státního filmu (1948 – 1951), po jehož zrušení přešel do Karlínského divadla (1948 až 1956). V roce 1958 Emanuel Kovařík odešel předčasně na odpočinek, ale dále se věnoval filmování.

Rokem 1937 vstoupil do československé kinematografie. Byl to rovněž jeho nejúspěšnější rok. Natočil v něm totiž neuvěřitelných dvanáct filmů, což se mu později nikdy nepodařilo. Režiséři ho bohužel viděli jako pouhého epizodistu s vysokým, mužným tělem a milovnickou tváří. Dohromady hrál téměř v šedesáti snímcích různých žánrů a úrovní.

Ztělesňoval mladé muže různých profesí a charakterů. Hrál úředníky (SRDCE NA KOLEJÍCH, ŽENY U BENZINU), vojáky (PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN, ARMÁDNÍ DVOJČATA), dělníky a řemeslníky (KARIÉRA MATKY LÍZALKY, HARMONIKA), vesničany (DĚVČÁTKO Z VENKOVA, V POKUŠENÍ), různé zaměstnance (SVĚT PATŘÍ NÁM, DVOJÍ ŽIVOT, VY NEZNÁTE ALBERTA?, PÍSEŇ LÁSKY, VALENTIN DOBROTIVÝ, KLUCI NA ŘECE), kriminálníky a pochybné charaktery (FALEŠNÁ KOČIČKA, TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA, GABRIELA), návštěvníky a cirkusáky (VÝDĚLEČNÉ ŽENY, KLUCI NA ŘECE), policisty i soudní úředníky (SLEČNA MATINKA, BATALION) nebo sluhy (JEJÍ HŘÍCH).

Větší příležitosti získal ve filmech svého zaměstnavatele Vlasty Buriana, který si ho „protlačil“ do svých snímků. Hrál v nich větší postavy detektiva (TŘI VEJCE DO SKLA), úředníka Patočku (U POKLADNY STÁL...), cirkusového jezdce (ULICE ZPÍVÁ) a posunovače Frantu (PŘEDNOSTA STANICE).