Nastoupil spolu s desítkami nových italských režisérů začátkem 60. let. Vedle režie se věnoval scenáristice, dokumentům a několikrát si zkusil i herectví.
Hledal ve všednosti podněty pro dramatickou akci, která měla většinou podobu kriminální zápletky. Ale v nejširším slova smyslu. Už ve filmu Rtěnka nešlo o klasický příběh o zločinu a jeho vyšetřování. Damiany do něj vložil kritický pohled na své současníky v buržoazním prostředí.
Po filmech s kriminální zápletkou se soustředil na filmy s velkým důrazem na vnější efekty, na předlohy Alberta Moravii (Nuda a Poněkud komplikované děvče), což oslabovalo jeho společenskou výpověď. Na věrohodnosti ubírali i známí herci.
Tento rys se projevil i ve filmu Den sovy který se dostává do prostředí ovládaného mafií a ve kterém hlavní role ztvárnili Franco Nero a Claudia Cardinalová. Ve filmu se hlavně skvěle odrážela vytříbenost literární předlohy kdy dokázal Damiani skvěle přenést náladu z románu do filmu. Damiani v té době věnoval velkou péči formálnímu ztvárněni a estetické stránce, jenomže tentokrát už silněji a ne vždy v souladu s tematikou.