Eliška Kuchařová se narodila 2. října 1928 v Pyšelích u Prahy. K umění měla blízko už od svých devíti let – v letech 1937 – 1946 působila jako dětská filmová herečka. Se svými osmi snímky byla naší kritikou brána jako nadějná budoucí herečka. Po skončení okupace se stala studentkou herectví na pražské Státní konzervatoři, která se během jejích studií přeměnila na DAMU.
Po absolutoriu dohrávala do roku 1952 své role v Národním divadle a poté se stala členkou Burianova Armádního uměleckého divadla Praha (1952 – 1955), zájezdového souboru Ústředního divadla čs. armády – Divadla na Vinohradech (1956 – 1957) a nakonec Východočeského divadla v Pardubicích (1957 – 1987), kde herečka krátce hostovala ještě po odchodu na penzi.
Ojediněle hostovala i na jiných scénách, např. v 70. letech v Divadle Vítězného února v Hradci Králové. Ještě v Praze se objevila ve hrách „Krvavé křtiny" (Světimíra), „Psohlavci" (Marie), „Švejk" (Máňa), „Tvrdohlavá žena" (Terezka) aj.
V pardubickém Východočeském divadle vytvořila Eliška Kuchařová úlohy Anče („Jak přišla basa do nebe"), Lidušky („Paní Marjánka, matka pluku"), Ester („Romeo, Julie a tma"), Dorky („Zimní pohádka"), Rosiny („Lazebník sevillský"), Priji („Radúz a Mahulena"), Aglaji („Idiot"), Cvrčkové („Ze života hmyzu"), Anežky („Konec masopustu"), Baronesy („Jak je důležité mít Filipa"), Lidunky („Fidlovačka"), Markytky („Naši furianti"), Kaji („Stavitel Solness"), Yvety („Brouk v hlavě"), Amélie („Dům doni Bernardy"), Pavly („Kočičí hra"), Glaši („Bouře"), Poliny („Racek"), Eberové („Týden v tichém domě"), Fortnýřky („Mam'zelle Nitouche"), Madeleine („Chci slunce rozesmát"), Anny („Vpád"), Prudencie („Dům Bernardy Albové") atp.