Anthony Gildès (1856 - 1941)

Anthony Gildès je unikátním zjevem mezi francouzskými herci; v době, kdy se teprve rodil film, byl již vyzrálým divadelním hercem na prahu čtyřicítky, v němé éře se kameře spíše vyhýbal, později ale odehrál bezmála stovku vedlejších až epizodních rolí ve třicátých letech. Narodil se ve starobylém městě Metz poblíž belgických hranic, jeho vlastní jméno bylo Anatole Gleizes. Vyrůstal jen s matkou, která jej měla za svobodna, otce nikdy nepoznal.

Ve třicátých letech měl za sebou již uzavřenou hereckou dráhu na jevišti, teprve s příchodem zvukového filmu se ale naplno rozjela jeho kariéra před kamerou; po celá třicátá léta hrál v několika filmech ročně, nutno dodat, že s přibývajícím věkem klesal význam jeho rolí. Začínal středně velkými úkoly, za zmínku určitě stojí Lamačova francouzská verze komedie C.K. POLNÍ MARŠÁLEK (Monsieur le maréchal, 1931), kde hrál velkou postavu plukovníka, poté dostal větší příležitosti v Allégretových adaptacích osvědčených jevištních předloh (MAM’ZELLE NITOUCHE, 1931; ČOKOLÁDOVÁ PRINCEZNA – La petite chocolatière, 1931).

S Marcem Allégretem točil později ještě několikrát, ke spolupráci jej zvali i další významní režiséři, připomeňme alespoň tituly, které byly tehdy uvedeny i v našich kinech, například ŽEBRAČKA U CHRÁMU NOTRE DAME (Les deux orphelines, 1933). I v následujících letech se objevoval ve významných filmech, v menší roli jej diváci mohli vidět v mezinárodně oceněném Feyderově filmu PENZION MIMOZA (Pension Mimosas, 1934) nebo jako předsedu soudu v BÍDNÍCÍCH (Les Misérables, 1934). Ve filmech různých žánrů střídal různé menší role, býval šlechticem i domovníkem, často byl angažován jen do bezejmenných epizodek starých mužů.

Až do své smrti sekundoval v malých rolích největším hvězdám meziválečného francouzského filmu, znovu často pracoval s významnými režiséry (Christian-Jaque, M. Tourneur, M. L’Herbier, V. Turžanskij), připomeňme alespoň hodnostné historické filmy jako HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ (Remontons les Champs Elysées, 1938), KÁŤA, MODRÝ DÉMON CARA ALEXANDRA (Katia, 1938) nebo SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939), jen v roce 1938 hrál ve dvanácti filmech. Opět vystupoval v adaptacích klasických literárních děl a osvědčených divadelních předloh, hrál ale i v pokleslé komerční produkci veseloherního žánru.