Eva Matoušková 103 let

Eva Matoušková se narodila 7. dubna 1921 v Praze. Už jako dítě navštěvovala baletní školu Marty Aubrechtové, s níž vystupovala na řadě pražských scén. Nakonec se jí zalíbilo herectví, kterému se už věnovala jako ochotnice. Ke konci 30. let absolvovala pražskou Státní konzervatoř (1939). A v krátkém sledu prošla Východočeskou činohrou v Pardubicích (1939 – 1940) a plzeňským Městským divadlem (1940 – 1941). Nakonec mladá Eva Matoušková zakotvila v rodné Praze a ihned hrála v holešovickém Lidovém divadle v Uranii (1941 – 1945).

Avšak kvůli faktu, že brzy ukončila aktivní hereckou kariéru, nemohla svůj talent plně a přirozeně rozvinout a herecký vývoj nakonec dokončit. I fakt, že stála ve stínu velkých a slavných činoherních osobností ze souborů, mohla hrát hlavní dívčí role, ale pro ostatní charakterní příležitosti ji čekaly pouze malé úkoly a závazky. Z divadelních inscenací, v nichž se mladá Matoušková objevila si připomeňme, např. „Zimní pohádku“ Williema Shakespeara, „Heddu Gablerovou“ v dramatu Henrika Ibsena, také komedii „Nic mi neslibuj“ a nebo v Götzově dramatizaci „Malostranské humoresky“ podle Jana Nerudy a v režii Antonína Klimeše.

Eva Matoušková si taktéž zahrála i Zjev přítelkyně Emy Bovaryové (Olga Scheinpflugová) v dramatizaci románu Gustava Flauberta „Paní Bovaryová“ v překladu a úpravě Františka Götze a za režijního vedení významného Jiřího Frejky, Uvaděče v dramatu „Falkenštejn“ Jaroslava Hilberta režírovaném opět Jiřím Frejkou či Ženu z Šibravy v Dietlově „Nepokojné hody svaté Kateřiny“ režiséra Miroslava Zédy. Na filmovém plátně debutovala ještě jako studentka. Svůj první filmovací rok se předvedla ve významné postavě adoptované dcery manželů Urbanových (Jaroslav Marvan a Ella Nollová) Haničky ve Špelinově melodramatu UMLČENÉ RTY (1938).

O rok později se předvedla v rolích dívky z polepšovny Jany ve Šléglově režijním opusu PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM (1939) a v malé epizodce tragicky zemřelé matky odloženého dítěte Franciho (Antonín Novotný) v komedii ULICE ZPÍVÁ (1939) tří režisérů Vlasty Buriana, Čeňka Šlégla a Ladislava Broma na motivy stejnojmenné divadelní hry Pavla Schureka, jež byla s velkým úspěchem hrána na prknech Divadla Vlasty Buriana a dosáhla přes 300 repríz.