Jiří Valenta se narodil 13. října 1928 v Praze. Vystudoval reálné gymnázium a už za studií vystupoval jako člen Dismanova rozhlasového dětského souboru (1946 – 1948). Nakonec svojí další uměleckou kariéru a dráhu spojil až do odchodu na penzi s Československým rozhlasem Praha jako externí (1948 až 1954) a řádný (1954 – 1983) hlasatel a moderátor.
Moderoval i pořady „Kolotoč“, „Zelená vlna“ či „Na vlně Prahy“ a další. Vybaven dovedností německého jazyka mohl mj. moderovat pro zahraniční vysílání „Schlager – Lotterie“. O jeho kvalitách třeba dodat i fakt, že během invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se jako hlasatel účastnil protiokupačního vysílání (podobně jako např. herečka a hlasatelka Ludmila Stambolieva, která v kasárnách v Karlíně vysílala v bulharštině a v srbochorvatštině).
Od roku 1973 taktéž působil jako člen komise pro obor mluveného slova. Jiří Valenta konferoval i další pořady (také středeční podvečerní přenosy „Při muzice“ a obdobné projekty). Samozřejmě se herecky účastnil různých rozhlasových dramatizací, rozhlasových her a recitací, kde často představoval postavy hlasatelů („Robinson číslo 24073“, „Z apokryfů Karla Čapka“, „Jen my dva“, „Josef a Marie“, „Posel hydrometeorologického ústavu“, „Lov na pláč“, „Maigretův zloděj“, „Hodiny“ aj.).
Jeho léty vycvičený hlas využívali i dokumentaristé v pozici spíkra u filmových a televizních krátkých a dokumentárních filmů, pořadů a projektů (tř. CESTOU K DIVÁKŮM). Ve filmu se poprvé objevil na konci 40. let, kdy sehrál dvě role, které byly Valentovy jediné výrazné a dodnes známé postavy: domácí učitel Kebrle v Grussově komedii HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“ (1948) na námět Karla Poláčka a JUC. Novotný, jenž musí opustit studia a nastoupit do továrny, aby podpořil budování republiky v Zemanově komedii PAN NOVÁK (1949).