Zuzana Burianová (1947 - 2022)

Herečku a zpěvačku Zuzanu Burianovou proslavila především příslušnost k Semaforu, během 70. a 80. let ale její aktivity přesahovaly i rámec této scény. Pochází z Prahy a vyučila se elektromechaničkou, s herectvím začínala v amatérském divadle Paradox, ještě jako studentka získala i první zkušenost s filmovou kamerou, a sice v krátkém filmu CHLAPEC A SRNA (1962). Své pěvecké vlohy se snažila uplatnit v soutěži Hledáme nové zpěváky, kde se jí povšiml Jiří Suchý.

Na přelomu 60. a 70. let v rámci Semaforu spolupracovala Zuzana Burianová především s dvojicí Grossmann-Šimek, účinkovala v jejich populárních Návštěvních dnech, tehdy také pořídila nahrávky dobově populárních písní (Ano, pane Jiří, Co jsem to jen ztratila, Máš už jít). Do širšího povědomí vstoupila především postavou zdravotní sestry Zuzany ve druhé sérii NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1981), diváci si vzpomenou i na její rozšafnou skladnici Bohunku v komedii VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985). Tehdy byla již vdovou, Ján Roháč zemřel v roce 1980, z jejich manželství se v roce 1970 narodila dcera Kateřina, dnes asistentka režie.

Čtvrtstoletí spolupráce se Semaforem skončilo počátkem devadesátých let, kdy Zuzana Burianová odešla do Švýcarska se svým současným životním partnerem Zdeňkem Kučerou. Tady zcela rezignovala na své umělecké ambice, v zámožných rodinách pracovala jako hospodyně a kuchařka. V současnosti žije Zuzana Burianová-Kučerová střídavě v Česku a ve Švýcarsku, příležitostně znovu vystupuje, především s bývalými kolegy ze Semaforu.