Karel Vlček (1926 - 1978)

Karel Vlček se narodil 18. srpna 1926 v Kladně. Bez většího profesionálního hereckého školení po roce 1948 začal svoji divadelní dráhu. Nejdříve prošel do roku 1962 krátká angažmá v oblastních divadlech, např. Most (Městské divadlo), Mladá Boleslav (Městské divadlo), Nový Jičín (Beskydské divadlo), Liberec (Divadlo F. X. Šaldy) a Plzeň (Divadlo J. K. Tyla). A nakonec přešel do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze (1962 – 1978), kde setrval až do své předčasné smrti. Herec Karel Vlček byl hercem převážně středních charakterních úkolů, často komediálního zaměření. Svou podsaditou postavou a hlavně bodrým projevem představoval vykutálené muže, různé podvodníčky či zlodějíčky („Komedie o hvězdě“, „S láskou nejsou žádné žerty“ či „Dva na koni, jeden na oslu“).

Na úplném začátku normalizace se opět pod režijním vedením Karla Kachyni objevil na stříbrném plátně jako pořadatel v jeho trezorovém psychologickém dramatu UCHO (1970). U tohoto snímku se mohla slavnostní premiéra uskutečnit až dvacet let po skončení realizace a dvanáct let po smrti Karla Vlčka. Až o tři roky později dostal další roli, tentokrát ve filmu zcela opačného vyznění. Režisér Otakar Vávra zhodnotil v historické „rekonstrukci“ tragických mnichovských událostí z roku 1938 DNY ZRADY (1973) jeho nápadnou podobnost s agrárním politikem, poslancem a pozdějším československým ministerským předsedou Rudolfem Beranem. Vlček musel tuto postavu přetvořit podle diktátu komunistických činitelů.

Za další tři roky se stal domácím manželů Vondrákových (titulní Josef Šebek a Milena Steinmasslová) ve snímku Jiřího Svobody DŮM NA POŘÍČÍ (1976), inspirovaném skutečnou pražskou tragédií z 9. října 1928. A o rok později mu připadl úplně poslední filmový úkol v životě – epizodka vesničana ve válečné tragikomedii PROČ NEVĚŘIT NA ZÁZRAKY (1977) Antonína Máši, která existuje ve dvou verzích (ta delší obsahuje i tragický závěr). Film ze zlínské výrobny Filmového studia Gottwaldov byl nasazen do československých kin necelý měsíc před úmrtím Karla Vlčka. Obě tato filmová díla jsou dnes již dlouho polozapomenutá (i díky částečnému politickému ovlivnění).

V československo – sovětské koprodukci Oldřicha Lipského CIRKUS V CIRKUSE / SOLO DLJA SLONA S ORKESTROM (1975) namluvil sovětského herce Jurije Volynceva (jako inspicient Alexandr Borisovič). Ojedinělé příležitosti získal i v Československé televizi (inscenace LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, OTEVŘENÝ KRUH, VRTKAVÝ KRÁL, DOPIS PSANÝ ŠPANĚLSKY apod. a nebo záznamy divadelních představení S LÁSKOU NEJSOU ŽÁDNÉ ŽERTY i DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU). Vlček svůj charakteristický chraplavý hlas využil pro rozhlas a gramofonové desky („Komedie o hvězdě“, „Pirát Li a smolař Emil“, „O Budulínkovi Mandelince“, „Tři mušketýři“, „Dívky tepané ze stříbra“ aj.).