Olga Tschechowa (1897 - 1980)

Olga Konstantinowna Tschechowa, rozená Olga von Knipper. Neteř ruského spisovatele Antona Pavloviče Čechova, byla německou herečkou ruského původu. Krásná a inteligentní jako Matta Hari. Hrála i stejně nebezpečnou hru jako Mata Hari. Na rozdíl od ní přežila.

Olga von Knipper studovala v Petrohradě nejprve sochařství a medicínu. Po několika lekcích herectví u Konstantina Stanislawského v Moskvě začala hrát divadlo v Tschechow-Künstlertheater. Roku 1914 se tajně provdala za herce Michaela Čechova. (Synovce Antona Pavloviče Čechova. Šlo o druhé provdání Knipperů do rodiny Čechovových.) Po třech letech bylo manželství rozvedeno. Z manželství měla dceru Adu. V roce 1917 natočila v Rusku první film ANYA KRAEVA. V roce 1921 uprchla po hrůzách prožitých během ruské revoluce s dcerou do Německa. Zůstala u filmu a živila se jako kreslířka plakátů a titulků. Ve stejném roce dostává nabídku od režiséra Friedricha Murnau. Ve filmu SCHLOSS VOGELÖD (STRAŠIDELNÝ ZÁMEK, 1921) hraje baronku Safferstätt. O dva roky později přichází hlavní role v Ibsenově dramatu NORA. Od roku 1925 hrála v berlínském divadle Berliner Renaissance-Theater. Pod režijním vedením René Claira natáčí v roce 1928 komedii DER FLORENTINER HUT. Znovu se setkává se svým bývalým manželem Michaelem Čechovem ve filmu DER NARR SEINE LIEBE (1929), který zároveň režisérovala. Stává se slavnou herečkou, která nepohrdla ani malou rolí. Její němá éra skončila rokem 1930, kdy natočila úspěšný zvukový muzikál DIE DREI VON DER TANKSTELLE (TŘI MLÁDENCI OD BENZÍNU, 1930). K jejím partnerům na plátně patřili Oskar Karlweis, Willy Birgel nebo Lilian Harvey, tehdejší hvězdy studií UFA. Německým tiskem je označena za „Grand Dame", nebo za „Sen, o kterém sní milióny mužů."

Na vrcholu popularity získává německé občanství. Přiklání se k národním socialistům. Účinkuje v propagandistickém DER CHORAL VON LEUTHEN. Má velmi dobré vztahy s představiteli nacistického režimu, včetně Goebbelse. V roce 1933 je představena Hitlerovi. Obsazuje uvolněný trůn po Marlen Dietrich a stává se jeho nejoblíbenější herečkou. V roce 1936 získává státní cenu "Staatsschauspielerin". Znovu se vdává. Manželem je belgický průmyslník Marcel Robyns. Po třech letech je manželství rozvedeno.

Jen mezi lety 1936-1943 natočila 25 filmů. Pak přichází útlum. Na herečku je založen vyšetřovací spis, několikrát je předvolána k výslechu. Říšským zpravodajským službám bylo podezřelé, že její ruští rodinní příslušníci v Sovětském Svazu nejsou nijak perzekuováni. Např. její bratr žil a studoval na Kavkaze a v Pamíru. Kromě ruštiny a němčiny ovládal další východní jazyky. Za občanské války bojoval ve Wrangelově armádě. Nyní, jako důstojník-specialista sloužil v Rudé armádě na Blízkém východě (1942 až 1944 Irán, 1945 Ukrajina, od 1946 Burjat-Mongolská autonomní republika). V jejích výpovědích o dřívějším životě v Rusku jsou rozpory. Sílí podezření, že pracuje pro cizí zpravodajskou službu. V její prospěch zasáhl několikrát Hitler. Nicméně přichází konec války.