Gilbert Bécaud (1927 - 2001)

„Kdybych neskládal a nezpíval písně, byl bych krotitelem a cestoval bych se svými zvířaty po světě.“

Ten již v patnácti letech opustil domov a vydal se do Nice, kde se stal příkladným žákem místní konzervatoře. Zde se velmi aktivně věnoval studiu klasické hudby a hry na klavír. Píle a talent mu pomohly k tomu, že získal Zvláštní cenu za hru na klavír. Zároveň se začal věnovat skladbě, okouzlovala ho klasická hudba, tak psal symfonie, skladby pro komorní orchestry a na svém kontě má i dvě oratoria. Jako skladatel prokázal nejen mimořádný talent, ale i velmi široký záběr, byl schopen napsat obyčejnou píseň, symfonii i operu.

Rok 1946 přináší do Francie okouzlení z konce války, touhu svobodně se nadechnout a hlavně se bavit. Mladý Silly odchází do Paříže, kde s prázdným žaludkem i kapsami nalézá přátele, u nichž se může ubytovat. Brzy se na něj usměje štěstí a Silly získává práci jako klavírista v jednom nočním baru. V poválečné Paříži rostou bary jako houby po dešti a všechny mají zájem o vynikajícího hudebníka. Silly začíná skládat své první šansony, texty mu k nim píše Pierre Delanoe, jeho budoucí dvorní textař. Silly se začíná vzmáhat, jeho příjmy rostou, neboť písně se líbí. A tak si může dovolit požádat o ruku svou milou, tanečnici Monique Nicolas.

A přichází zlomový rok 1948, Silly se seznamuje s šansoniérem Jacquesem Pillsem, který ho bere jako klavíristu s sebou na dvouleté turné kolem světa. Při vystoupení v Jižní Americe se Silly odváží pod pseudonymem Gilbert Bécaud zazpívat několik svých šansonů. A dostaví se nečekaný úspěch. Silly je nahrazen Bécaudem, Monsieur 100.000 Volt, Grand Gilbertem. Bécaud si říkal sám, Pan 100.000 voltů mu říkali jeho obdivovatelé a Velký Gilbert jeho vydavatelé.