Ján Borodáč (1892 - 1964)

Ján Borodáč (někdy uváděn i jako Janko Borodáč a pod pseudonymy Ján Debnár či Janko Bystrý) se narodil 18. června 1892 v Prešově. Po vystudování učitelského ústavu se na dva roky stal učitelem ve slovenských školách v Pstrině a Kvačanech. Po vypuknutí první světové války jako voják bojoval na ruské frontě, padl do zajetí a již tady se věnoval ochotnickému divadlu. Po návratu na Slovensko 1918 působil jako ochotník, vletech 1919 – 1921 vystudoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze.

Během let 1945 – 1953 opustil Bratislavu a pomáhal budovat jako ředitel nového košického Východoslovenského národního divadla. Nakonec se vrátil do Bratislavy, kde až do své smrti byl opět režisérem a hercem Slovenského národního divadla (1953 – 1964). Jeho dlouholetou ženou byla slovenská herečka Oľga Országhová – Borodáčová (1899 – 1986). Svým nacionálním smýšlením se snažil o buditelské divadlo.

Borodáč jako herec odehrál desítky velkých a titulních divadelních postav v nichž uplatnil své realistické herectví. Jako režisér začínal v popisném realismu, avšak na popud K. S. Stanislavského a MCHATu své úsilí rozšířil na psychologický realismus. V pozdějších létech Ján Borodáč neopomněl inscenovat ani v prosazovaném socialistickém realismu.

Blízké mu byly lidové činohry a veselé komedie. Dramata a tragédie inscenoval jen občas. Patřil mezi první profesionální slovenské herce, jenž má na svém kontě velké zásluhy o zprofesionalizování slovenského divadla. Vystoupil na prknech pražského Národního divadla jako autor a recitátor „Proslovu“ a „50 let Moskevského uměleckého divadla“ (22. října 1948).