Pavla Vrbenská (1922 - 1994)

Vlastním jménem Milada Šupitová. Od deseti let účinkovala v dětském rozhlasovém sboru a později také v dětských rozhlasových hrách. Touha po divadlu ji roku 1940 přivedla na pražskou Státní konzervatoř, odkud po dvou letech přešla na konzervatoř v Brně. Po absolutoriu získala angažmá v Českém lidovém divadle v Brně a poté hostovala i v Národním divadle v Praze. Pro film ji objevil v roce 1944 ředitel výroby Lucernafilmu Vilém Brož, a to na základě jejího hereckého výkonu v brněnské inscenaci Moliérova Lakomce, kde hrála roli Marie.

Po válce se představila na plátně už pod pseudonymem Pavla Vrbenská ve čtyřech hlavních, i vedlejších rolích rozdílného charakteru: v Čápově válečném dramatu MUŽÍ BEZ KŘÍDEL natočeném v roce 1946 sehrála dramaticky náročnou postavu Marty, poštovní úřednice, která se jako konfidentka gestapa vetřela mezi české odbojáře a měla pak na svědomí nejednoho z nich. V dalším okupačním dramatu NADLIDÉ si zahrála dceru odbojářského důstojníka Evu, film režíroval Václav Wassermann.S režisérem Františkem Čápem spolupracovala v roce 1947 na jeho dalším filmu MUZIKANT, byl to film z venkovského prostředí natočený podle předlohy J. Š. Kubína, kde vytvořila postavu venkovského děvčete Růži.

Posledním z hereččiných filmů uvedených v našich kinech byla nová filmová adaptace divadelní veselohry „Okénko“ Olgy Scheinpflugové, kterou natočil režisér Vladimír Slavínský pod názvem DNES NEORDINUJI. Pavla Vrbenská v něm ztvárnila roli zpěvačky Kateřiny a díky dvěma písním, které zde sama zazpívala, mohla v této roli poprvé a naposledy projevit svůj pěvecký talent. V letech 1947 a 1948 účinkovala rovněž v rozhlase, kde s Vladimírem Dvořákem konferovala různé zábavné pořady a rozhlasové kabarety.

Na základě čtyřleté smlouvy, kterou uzavřela koncem roku 1947 s britským producentem, začala na přelomu let 1947 a 1948 natáčet pod novým pseudonymem Paula Valenska v Praze anglický film BOND STREET a právě práce na tomto filmu jí později usnadnila odchod do ciziny. V roce 1949 natočila již v Anglii svůj druhý a poslední film anglický s názvem GOLDEN ARROW. Oba filmy režíroval anglický režisér Gordon Parry. V pamětech Adiny Mandlové „Dneska už se tomu jenom směju“ lze najít i několik zmínek o jejím setkání s Pavlou Vrbenskou v padesátých letech.