Marie Šponarová (1897 - 1982)

Operní pěvkyně Marie Šponarová pocházela z Prahy, na původně zamýšlenou dráhu učitelky se připravovala studiem na učitelském ústavu, ale od dětství se zároveň úspěšně věnovala zpěvu. Nesporné nadání ji nakonec přivedlo k důsledné průpravě v tomto oboru a navštěvovala Pivodovu pěveckou školu, své hlasové dispozice pak zdokonalila soukromými hodinami u věhlasných osobností jako byli Konrad Wallerstein nebo Ludmila Neumannová.

Osobnost Marie Šponarové skýtala hluboký umělecký zážitek vyplývají z mimořádného hlasu, ale i z půvabného zjevu. Její obdivuhodný hlas byl sopránového charakteru, měl ale temné zabarvení, nicméně intonační jistotou ve všech polohách spolu s fotogenickou tváří měla předpoklady k vyšším metám. Těch dosáhla v roce 1928, kdy byla jako sólistka opery angažována do Národního divadla v Praze. Tady prvně převzala stěžejní úlohy v představeních, které byly uváděny již řadu let (například Prodaná nevěsta nebo Aida), jejím prvním výhradním sólovým vystoupením byla role Evy v Dvořákově opeře Král a uhlíř z roku 1929. V Národním divadle strávila Šponarová čtrnáct let a zpívala zde větší či menší role v řadě slavných oper (Figarova svatba, Evžen Oněgin, Madame Butterfly, Dvě vdovy).

V roce 1942 ukončila Marie Šponarová angažmá v Národním divadle, později zde nadále vystupovala pohostinsky, věnovala se ale především soukromé pedagogické činnosti. Vystupovala také na koncertech, zpívala i v rozhlase.

Účast významných operních zpěvaček na stříbrném plátně byla omezená a vesměs limitovaná sníženou schopností přirozeného hereckého projevu, který filmová kamera vyžadovala. Stejně tak tomu bylo i u Marie Šponarové, která se tak za svou kariéru s filmem střetla jen třikrát, vždy ale po boku hlavního hrdiny. V životopisném titulu KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1931) ztvárnila Havlíčkovu partnerku Julii, o rok později se pak jako manželka titulního představitele Pavla Haly (Karel Hašler) objevila ve filmu PÍSNIČKÁŘ (1932). Po válce si zahrála paní Jánskou v okupačním dramatu NADLIDÉ (1946) po boku Gustava Hilmara.