Dano Živojnovič (1905 - 1983)

Jihoslovanský pěvec Dano Živojnovič se narodil 4. června 1905 v jugoslávském Vršaci v Srbsku jako Daniel Slobodan. Původně se měl stát právníkem, ale po nedokončených studiích se raději ubral na uměleckou pěveckou dráhu. Zprvu jako sólista zpěvohry prošel jugoslávským Bělehradem, Záhřebem a maďarskou Budapeští (1924 – 1937). Následně přesídlil do Československa, kde se zpočátku uvedl na pražských jevištích, zejména ve známé Velké operetě a též v nuselském Tylově divadle (1937 – 1944). A krátce po skončení okupace se uplatnil jako sólista a ředitel Oblastní zpěvohry v Jablonci nad Nisou (1945 – 1946).

Je přirozené, že se jeho oblíbenosti během pražské éry snažil uplatnit i český film. Těsně po svém příchodu do Prahy si až do začátku války zahrál zejména španělského zpěváka ve filmu v Bromově komedii s Antonií Nedošinskou, Theodorem Pištěkem, Evou Gerovou a Ladislavem Peškem v titulních postavách, průmyslníka Milana Bora alias Nováka v komedii Václava Binovce ZE VŠECH JEDINÁ (1937), jehož vyvolenou se stane stenotypistka Lída Veselá (Truda Grosslichtová), zpěváka v operetě, ředitele hotelu v Benátkách a tenoristu Valentu představoval v hudebních komediích Miroslava Cikána VESELÁ BÍDA (1939), KONEČNĚ SAMI (1940) a naposledy ŠTĚSTÍ PRO DVA (1940).

Ve filmech KARIÉRA MATKY LÍZALKY (1937), ZE VŠECH JEDINÁ (1937), VESELÁ BÍDA (1939) a ŠTĚSTÍ PRO DVA (1940) se filmoví diváci mohli seznámit i s jeho zpěvem. Po téměř třiceti letech se Dano Živojnovič na česká plátna vrátil ve střední úloze staršího lékárníka v baladickém koprodukčním československo – americkém příběhu režisérů Jána Kadára a Elmara Klose TOUHA ZVANÁ ANADA (1969) s opravdu mezinárodním hereckým obsazením. I když umělec žil ještě dalších čtrnáct let, do našeho filmu už nikdy nepronikl. Ještě dalších deset let mohl Dano Živojnovič pronikat do sousedské slovenské kinematografie.

Po příchodu do Bratislavy ho nejvíce zaměstnával slovenský film, pro který stvořil muže v komedii Karola Kršky a Jozefa Medveďa ŠTVORYLKA (1955), Bielikově válečném dramatu ŠTYRIDSAŤŠTYRI (1957), v koprodukčním snímku SIEDMY KONTINENT (1966) Dušana Vukotice, ve ZLATÉ RÉVĚ (1977) režiséra Ľudovíta Fialna, otce v Laholavově příběhu SLADKÝ ČAS KALIMAGDORY (1968), starého kaprála v dramatu Jozefa Zachara NIET INEJ CESTY (1968), Pongráce v Lackově komedii PÁNI SA ZABÁVAJÚ (1971), Frenkela v HORÚČCE (1975) Martina Hollého, krejčího v Uhrově dramatu KEBY SOM MAL DIEVČA (1976) a důchodce a starého Spichulského v BIELE STUŽCE V TVOJICH VLASOCH (1977) Vladimíra Kavčiaka. Úplně naposledy se do filmových ateliérů vrátil ve snímku CITOVÁ VÝCHOVA JEDNEJ DÁŠE (1980).